Konec, který se stal začátkem - Kapitola I.

11. července 2017 v 20:06 | Alisha Alford |  Fanfikce
Další fanfikce je tady. Přiznávám, že bude poněkud hodně delší, tak to snad vydržíte až do konce. :) Občas se trochu moc rozepisuju, ale všechny pocity mi připadají hrozně důležité na vykreslení postav, takže to nedokážu zkrátit.

Párování: Sebastian/Ciel
Žánr: Drama
Klíčová slova: láska, rodina, život

Upozornění: může se objevit smrt (někdy pouze dočasná), krev, yaoi, mpreg a spousta emocí, se kterými se musíte vypořádat
(pro ty, kdo mají strach, všechno dobře dopadne ;) )

Užijte si!

Každý z nich měl svůj vlastní cíl bez ohledu na toho druhého. Jejich budoucnosti nemohly být odlišnější.
Věčný život a věčné zatraceni.
Démon a člověk.
Tisíce let starý tvor a dítě.
Ale svět s nimi chtěl hrát jinou hru.
A tak ji do cesty vstoupila láska.



Kapitola I. - Light in the darkness (Světlo v temnotě)
Sebastian zaslechl výkřiky. Nic ho netrýznilo více, než slyšet chlapce, kterého miloval, křičet v takové agonii. Porod začal již před hodinou. Po celou dobu Sebastiana za Cielem nepustili, mohl jen nervózně přecházet po chodbě, protože jakákoliv činnost, kterou se snažil zabavit, nebyla dostačující na to, aby odvedla jeho myšlenky jinam. Kromě strachu o Ciela a dítě ho pronásledovaly i jiné otázky: Bude dobrým otcem? Může démon dobře vychovat dítě? Jak budou dítě prezentovat ve společnosti? Jejich nejbližší jako lady Elizabeth nebo služebníci by neměli být problém, ale co ostatní? Nechtěl, aby byla zničena Cielova reputace.
Z víření otázek ho vytrhlo zjištění, že již delší čas nezaslechl žádný výkřik. Pak ale uslyšel pláč. Dětský pláč. Sebastian už to déle nevydržel. Rozrazil dveře a vtrhl do Cielova pokoje. Mladá lékařka, která byla rámcově zasvěcena do těhotenství mladého hraběte a příliš se nevyptávala, držela v náručí malý uzlíček. Při bouchnutí dveří o zeď s leknutím zvedla hlavu. Poté se lehce usmála na strnulého Sebastiana. "Je to děvčátko."
Sebastian cítil, jak se mu oči zalily slzami. Rychle dívenku přebral z doktorčiny náruče. Dívenka měla vlasy po Cielovi, temně modrošedé, a oči po něm, červenohnědé, lemované dlouhými černými řasami. Sebastian měl pocit, že nikdy neviděl krásnější dítě.
Otočil se a pohlédl na postel, kde ležel Ciel, ale něco bylo až děsivě špatně. Ciel se nehýbal. Teprve nyní Sebastian zaregistroval postavu stojící vedle postele. Rudé vlasy se zavlnily a červený kabát zašustil, když osoba zvedla hlavu.
"Je mi to líto, Bassy." zašeptal Grell a vzápětí vyskočil z okna. Přítomnost smrtky mohla znamenat jen jedinou věc.
Nasál vzduch, ale Cielovu duši už necítil. "Ne..."
Rychle děvčátko znovu předal lékařce a přiběhl k Cielovi. Ležel na zkrvavené posteli, ruce ještě stále svíraly prostěradlo, kterého se zachytily, aby vyventilovaly bolest, vlasy slepené potem a oči zavřené, bez známky života.
"To není pravda." zopakoval, zatímco tiskl Cielovu ještě teplou ruku ke rtům.
"Není to PRAVDA!" Sebastian nikdy necítil takový hněv jako nyní. Po tvářích mu stékaly horké slzy, něco tak neskutečného pro démona. Přitáhl si tělo svého milovaného do náruče, kde ho pevně tiskl, jako by ho tím mohl vzbudit z věčného spánku.
Rozzuřeně pohlédl na doktorku. Podle šoku v jejích očích odhadl, že jeho podstata démona začíná získávat navrch.
"Vy jste mu měla pomoci. Proč jste nic neudělala?"hlas měl tichý, ale přesto se jeho ostrostí dalo řezat sklo. Lékařka se snažila zachovat klid.
"Já...nemohla jsem...jeho krvácení nešlo zastavit...nemohla jsem nic udělat!"
Poslední větu vypískla, když Sebastian pustil Cielovo tělo a během setiny sekundy stál přímo před ní, oči hořící rudým plamenem. Sebral jí z rukou čerstvě narozené dítě, které právě usnulo, a zasyčel jediné slovo. "Lež."
Ozvalo se zapraštění a ženská postava se bezvládně zhroutila k zemi. Sebastianova ruka, která ukončila její život, se chvěla nenávistnou zlostí. Stejně jako za vše, co si Ciel kdy přál, i nyní musel zaplatit tu nejvyšší možnou, prakticky nemyslitelnou, cenu.
Prohlížel si dívčinu tvář. Oči měla zavřené, řasy vytvářely na tvářích stín tvaru vějířku, ruce položené na malém hrudníčku. Sebastiana zabolelo u srdce, když uviděl jak má jejich dcerka jemně pootevřená ústa a rty vytvářejí písmeno O. přesně takhle vypadal ve spánku Ciel.
Sebastian přešel zpět k posteli s dítětem v náručí. Učinil konečné rozhodnutí.
"Naše dítě nebude vyrůstat bez jednoho z rodičů. Přivedu tě zpět Ciele. Ať mě to bude stát cokoliv."

O rok dříve
((vše od tohoto okamžiku se odehrává v předchozím roce))
"Zemři." Halou zazněl výstřel následovaný tupým úderem těla o zem. Hrabě Ciel Phantomhive pomalu sklonil pistoli. Právě vyřešil další problém, který tížil srdce jejího veličenstva, a zároveň i jeho vlastní.
"Sebastiane, odcházíme." Ohlédl se na svého komorníka a kývl ke dveřím. Sebastian Michaelis, osobní komorník hraběte Phantomhivea a především démon, se uklonil s rukou přitisknutou k srdci.
"Jak si přejete, můj pane."
Ciel přejel Sebastiana pohledem. Frak měl zašpiněný a natržený, vlasy jen jemně přirozcuchané. Přesto vypadal stále přitažlivě, dokonce ještě více než obvykle. Ciela směr jeho myšlenek lehce zaskočil. Takto pozměněným vnímáním viděl Sebastiana již pár týdnů a sám si nebyl jistý, proč tomu tak je, nedokázal však ten pocit setřást. To štíhlé tělo a boky, chůze, při které se šosy fraku s elegancí pohupovaly, ty vlasy, které vypadaly jako peří havrana a nejspíše byly stejně jemné, ruce skryté v bílých rukavicích a s nimi spojený pohyb, kterým je Sebastian stahoval, zuby za prostředníček, tohle všechno mu připadalo nadpřirozeně svůdné.
Zkoumavě se zahleděl do komorníkových rudohnědých očí. Zničehonic působily prázdně. "Sebastiane, co se děje?" Komorníka otázka zastihla lehce nepřipraveného, ale nedal to na sobě znát.
"Vše je v pořádku, mladý pane. Můžeme ihned odejít." Ciel měl podezření, že neříká tak docela pravdu, ale rozhodl se to přejít.
"Dobrá, jdeme." Otočil se a kráčel do chladné noci, následován věrným služebníkem.
__________________________________________________________________________________
"Dále!" odpověděl Ciel na tiché zaklepání. Seděl ve své pracovně, vyplňoval spoustu nezajímavých a obtěžujících papírů a korespondence, které nesnesly odkladu. Dveře se neslyšně otevřely a vstoupil Sebastian.
"Dobré odpoledne, mladý pane. Je čas na váš odpolední čaj. Připravil jsem pro vás Earl Grey a jako dezert čokoládový koláč s borůvkami, jenž jste si přál."
Ciel znuděně odložil další podepsaný dokument a pozoroval Sebastiana, který naléval čaj svým typicky elegantním způsobem. Střetli se pohledem a Ciel rychle odvrátil tvář k oknu, snažíce se skrýt ruměnec.
"Je něco v nepořádku, mladý pane?" otázal se komorník, když před Ciela pokládal šálek čaje a řez dortu.
"Ne, všechno je naprosto v pořádku. Proč?" odsekl rozhněvaně a zahanbeně zároveň.
Sebastianovi po rtech přeběhl úsměv. "Omlouvám se, pane. Měl jsem pocit, že se červenáte."
Ciel zrudl ještě víc. Takže si všiml.
"Jen je tu trochu horko, nic jiného v tom nehledej!" zamumlal do dlaní, jimiž si zakryl obličej. Sebastianův úsměv se rozšířil. "Skutečně. Pak mi tedy dovolte otevřít okno, nechceme přeci, aby se vám udělalo nevolno, že?" Přešel za Ciela a elegantním pohybem zatáhl za kličku. Pak se znovu vrátil před jeho pracovní stůl.
"Mladý pane, mám pro vás důležitou zprávu, kterou musíte slyšet."
"O co se jedná?"
Sebastian si srovnal frak. Byl nervózní, což se mu za ta staletí ještě nestalo. Měl za sebou mnoho kontraktů, ale tento ho z neznámého důvodu zasáhl mnohem hlouběji než všechny ostatní. Ten chlapec byl něčím jedinečný, nezvyklý a výjimečný. Nejen jeho vzhled, ale i jeho povaha. Pro Sebastiana to byl první kontrakt s někým tak mladým. Byl s mladým pánem téměř plných šest let a musel uznat, že jeho povaha se od uzavření kontraktu změnila jen málo. Byl vždy rozhodný, dokázal být krutý a nemilosrdný i laskavý, svou dobrou stránku ale pečlivě skrýval. I přesto jak byl jako dítě zlomený, dokázal povstat z popela, stát se silnějším, dobrovolně ukázal svá záda světlu a zvolil temnotu, ze které nebylo cesty zpět, jeho duše však zůstávala křišťálově čistá. Sebastian ho vskrytu obdivoval. Věděl, že bez něho by ani nebyl naživu, avšak bez své nezdolné vůle by mu nedokázal pomoci ani nejmocnější démon. Nicméně věděl, že jde o něco víc. O něco, co muselo zůstat pohřbeno.
"Muž, kterého jste se včera na žádost Jejího Veličenstva zbavil, byl poslední, můj pane. Poslední z těch, kteří měli zemřít."
Chlapcovy zornice se překvapením rozšířily. Věděl, že jednou tento den přijde, ale nebyl připravený, že tak brzy.
"Pak tedy...kontrakt končí." Vydechl. Sebastian mlčky přikývl.
"Nuže," promluvil znovu Ciel "má duše nyní patří tobě. Rád bych dokončil svou práci, můžeme to tedy provést dnes v noci?" snažil se působit klidně, ale v srdci se mu mísil smutek a trocha bolesti.
"Máte strach, pane?" Zavrtěl hlavou. Neměl již pro strach místo. "Lidé nechtějí umírat. Nenávidíme život, proklínáme ho, odsuzujeme jako to největší zlo a nespravedlnost a v záchvatu zlosti ho ničíme ostatním. Ale když se blíží naše smrt, prosíme ji ještě o pár chvil, škemráme o minuty, jako ti nejhorší žebráci o penny. Neznám jediného člověka, který by řekl 'Ano, chci zemřít' nebo 'Nebojím se smrti' a pak se před ní neklepal jako děcko před výpraskem. Jsme ubožáci, kteří nevědí, co chtějí, ale za každou cenu to musí získat. Taková je lidská rasa. Je však rozdíl mezi obavami a strachem. A pro mne už strach nemá dostatečnou sílu."
Démona Cielova slova překvapila, jako již mnoho jiných, zněla příliš moudře a znale na chlapce jeho věku. Ale jeho pán nelhal, cítil to z jeho emocí. I on sám cítil kdesi hluboko osten smutku. Nechtěl Cielovi ublížit, jejich vztah ho od začátku iritoval, ale jak čas plynul, vytvořil k němu zvláštní pouto, byl spokojený s tímto životem. Ciel ho změnil. Pro démona bylo něco takového téměř nemožné, ale tento chlapec měl neuvěřitelnou moc nad životy lidí a očividně i démonů. Jeho zvířecí hlad po neposkvrněné duši vystřídal hlad po něčem zcela jiném.
Uklonil se. "Jak si přejete, můj pane." Poté tiše opustil místnost.
__________________________________________________________________________________
Ciel stál u okna ve svém pokoji. Bylo chvíli po deváté a on nyní pouze čekal, až zaklepe jeho osud oděný v černém. Minuty se nekonečně vlekly a k Cielovu vzteku mu dávaly prostor k přemýšlení. Cítil lítost. Ne lítost nad tím, že zemře, ale protože jeho čas strávený se Sebastianem mu připadal tak krátký. Ať si to chtěl přiznat či nikoliv, časem začal Sebastiana vnímat jako někoho, komu může věřit, kdo ho ochrání kdykoliv a kdekoliv. Jistě, tak zněla jejich dohoda, ale pro Ciela to bylo osobnější. Bylo to tak paradoxní, věřit démonovi, nicméně on si nikdy nepřipustil, že by ho Sebastian mohl zradit. Zachvěl se. Hloupé myšlenky k hloupému tématu.
K jeho úlevě se všechny nápady a úvahy zastavily se zaklepáním na dveře. Formální až do konce, usmál se.
Dveře se pootevřely a společně s černou siluetou se objevila i trocha světla. Sebastianův obličej osvětloval svícen, ale od pasu dolů jeho tělo tonulo v temnotě. Vlasy se leskly, obyčejně alabastrová pokožka získala zlatavý nádech a oči se třpytily jako dva rubíny.
Odvrátil se a znovu pohlédl z okna. Měsíc pokojně ozařoval zahrady a zanechával dojem roztaveného stříbra na všem, čeho se dotkl, především na fontáně uprostřed. Ten pohled Ciela uklidnil. Rozvážným krokem přešel k posteli a pomalu se na ni posadil. Sebastian, který do té doby pouze vyčkával u dveří a pozoroval ho, nyní následoval svého pána a postavil svícen na stůl. Jeho oči se rozzářily narůžovělou červení.
"Jste připraven, mladý pane?"
Ciel měl pocit, že se démonovi lehce zachvěl hlas. Představivost rozrušené mysli.
"Jen do toho, Sebastiane." Nemusel jméno říci, ale ještě naposledy si přál slyšet jeho zvuk a melodičnost. Pak zavřel oči a čekal.
Sebastian zaslechl ten podtón bolesti. Pochopitelně, mladý pán ho musí nenávidět za to, co se chystá udělat. Kdybyste tušil, můj pane. Sklonil se a přitiskl svá ústa na jeho.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!