Pohlaď mě! (oneshot) 3.část

9. července 2017 v 16:31 | Alisha Alford |  Fanfikce
Jak jsem předvídala. :) Definitvně poslední část.
Upozornění: na konci kratší pasáž yaoi

Sebastian
Naše společné soužití pokračovalo. Jeden v druhém jsme vzbuzovali tak silnou důvěru, že tajemství, jež jsme neprozradili nikomu po mnoho let, byla řečena již druhý den po našem setkání. Po kratším dohadování jsme se také shodli, že budu spát vedle něho. Nit přátelství sílila v lano, přesně, jak jsme si oba přáli.
Ciel nadále chodil do školy a já jsem mu pomáhal v kavárně, čímž se zvedl domácí rozpočet. K tomu přispělo i vysoké množství dýšek, která jsem získával především od mladých zákaznic. Ciel tiše skřípal zuby, zatímco jsem se za jeho zády usmíval potlačované žarlivosti, kterou se (neúspěšně) snažil skrývat.


Uplynulo pár týdnů a náš vztah se stal pro všechny samozřejmým (stejně jako mé uši považované za roztomilou dekoraci), ač se Ciel všechny snažil přesvědčit, že nejde o nic intimního. Nechával jsem ho ve vysvětlování samotného. Za to mě odměňoval rozzuřenými pohledy kdykoliv, kdy jsem nepopřel některé tvrzení.
Došlo však na nejobtížnější dny mého života. V těle kocoura byla tato situace překonatelná, ale jako člověk jsem neměl nejmenší zkušenosti. Pro každého neka v nepravidelných intervalech přicházelo jedno velmi těžké období. Trvalo přibližně týden a pak odeznělo.
Byl víkend, vstávali jsme dost pozdě, proto jsem se nabídl k přípravě snídaně.
"Dáš si vajíčka? Nebo raději toust?"
"Vajíčka. Se slaninou by byla fajn. Já připravím čaj." Ciel znaveně zívl a protáhl se. Modré vlasy měl rozcuchané, tričko, v němž spal zmačkané a posunuté do strany, takže mu spadalo z ramene. Dech se mi zrychlil a musel jsem se odvrátit. Vypadal příliš sladce.
Zrovna jsem smažil slaninu, když se kolem mě natáhl pro krabičku s čajem a jeho ruka se otřela o mou hruď. Tiše jsem zavrněl.
Ciel se na mě překvapeně otočil. "Jsi v pořádku?" přitiskl mi ruku k čelu. "Hoříš. Měl by sis lehnout, než se to zhorší. Ještě by mi na krku chyběl nemocný kocour."
Přímý dotek všechno jen zhoršil. Má kůže byla extrémně citlivá a jeho prsty až příliš jemné. Hbitě jsem jeho ruku odstrčil. A snažil se vrátit k přípravě jídla.
"Nic to není. Brzy to přejde, nemusíš si dělat starosti." ve skutečnosti byl tohle teprve začátek.
"Nelži mi. O co tady jde?" založil ruce na hrudi a vyčkával. Nechtěl jsem mu to říct, ale neměl jsem kam utéct.
"Jde o 'zvýšenou potřebu sexuální aktivity'. Tak bys to mohl nazvat v knihách. Tendence páření. Prochází tím každý neko. Jsme pak nervózní, velice citliví, sníží se nám sebeovládání a tělesně se nám zvedá teplota." zhluboka jsem se nadechl a prohrábl vlasy.
"Za týden by tento stav měl skončit. Je to poněkud...nepříjemné, ale pokud se budu vyhýbat tělesným kontaktům, měl bych být schopný se držet zpět. Prosím, nezatěžuj se s tím."
"Pokud ti to pomůže, změn se na kočku a jdi si někoho najít. Nemám s tím problém." překvapeně jsem se po něm ohlédl. Bylo zvláštní, že jsem nad touto možností ani jednou neuvažoval. Nakonec jsem potřásl hlavou.
"Není to nutné, zvládnu to."
Snídani jsme kromě cinkání vidliček trávili v tichu. Nedokázal jsem od Ciela odtrhnout oči. Všechno mi na něm připadalo erotizující. Jak jeho malé prsty držely čajovou lžičku, rty obemykaly vidličku, která zajížděla tam a zpátky do jeho úst. Proboha, tohle je špatně. Je to jen chlapec, nemohu takhle přemýšlet. Možná bych měl opravdu jít. Myšlenky mě nenechaly klidným ani na okamžik.
Odnesl jsem nádobí do kuchyně a začal ho drhnout. Vždy jsem to nechával na Cielovi, ale doufal jsem, že by mi práce mohla pomoci trochu vyventilovat nervozitu. Neměla bohužel žádný vliv.
Otřel jsem si ruce a chystal se odejít z domu, když jsem pootevřenými dveřmi do ložnice zahlédl Cielovo tělo. Převlékal se z pyžama do obyčejného trička Rule the World, ale na krátký okamžik jeho hruď a ramena zůstaly bez oděvu.
Něco se ve mně zlomilo. Rozeběhl jsem se k němu a prudce ho srazil na postel.
"C-co to děláš?! Zbláznil ses? Ihned mě pusť!" Snažil se mi vykroutit, ale byl jsem silnější než on.
"Odpusť mi, Ciele, nedokážu to ovládat. Je to...příliš intenzivní." prudkým pohybem jsem stáhl jeho šortky. Měl tak hedvábnou kůži, až mě to dohánělo k šílenství.
"Tak se přeměň na kocoura a jdi si najít nějakou kočku! Nech mě jít." jeho ruce pod mýma se pomalu přestávaly bránit.
"Ale...já chci tebe. Nikoho jiného." teprve když jsem to vyslovil nahlas, došla mi nevyhnutelnost těch slov. Cielovy zornice se rozšířily šokem.
"Proč...proč tohle říkáš?"
"Protože je to pravda." sklonil jsem se a přitiskl své rty k jeho.

Ciel
Ne, jeho rty...jsou tak hedvábné, opojně sladké. Ale nemůžu se jim vzdát, nesmím povolit. N-ne, jeho jazyk je...v mých ústech! Proč se cítím tak euforicky? A ruce...kam je to posouvá... Nemůžu se bránit, je příliš silný. Ale...já ani nechci.

Sebastian
Zajel jsem prsty pod lem jeho trička. Chci prozkoumat každý kousek toho chlapeckého těla, přitisknout k němu ústa, ochutnat ho. Jeho jazyk se váhavě otřel o můj. Je tak dětský, nezkušený, rozčarovaný. Nic podobného jsem nikdy necítil. Stáhl jsem své kalhoty a s tichým vzdechem do něho pronikl.

Ciel
Bolest! "S-sebastiane!" Kéž by mě pustil, já...tohle jsem nechtěl. Tedy...byl jsem si jistý, že to nechci... předtím. "Ciele..." byl to měkký šepot, svůdně temný. Pevně jsem obemkl jeho krk rukama a nohama sevřel jeho pas. V koutku oka jsem cítil slzy. Už jsem se nebránil. Poddal jsem se mu.

Sebastian
Tělo pode mnou se uvolnilo, přestalo bojovat. Objal jsem ho, ruce položené na bledých zádech, pevně ho přivinul k sobě. Slyšel jsem jeho zrychlený dech, cítil ho na tváři, tiše vzdychal mé jméno. "Ciele." zašeptal jsem znovu a rozpohyboval boky.

Ciel
Ten pohyb...je tak...příjemný. Proč? Tohle je...špatně. Nesnáším tě, Sebastiane, nenávidím tě, ale...nepřestávej...prosím.

Sebastian
Jeho tělo, bylo tak křehké, něžné, ztrácelo se v mých rukách. Štíhlé paže kolem mého krku, jeho sevřené nitro kolem mě. Nemohl jsem zastavit. Odpusť mi, Ciele. Prosím...buď jen můj.
----

Ciel
Ležel jsem vedle Sebastian na posteli. Ticho, které mezi námi leželo, už nebylo příjemné, jako dříve. Bylo těžké a plné čekajících rozhodnutí. Nebyl jsem si jistý, co bych měl udělat, přesto jsem věděl, co udělám.
"Zničil jsi náš přátelský vztah, uvědomuješ si to?" opatrně přikývl.
"Ale nelituji toho. Byl jsem v ten okamžik šťastný a doufal jsem, že i ty bys mohl být. Pochopím, jesli mě nyní budeš nenávidět. Ihned odejdu, pokud si to přeješ." sedl si na kraj matrace a chystal se zvednout. Pevně jsem chytil jeho ruku.
"Rychle utíkáš z boje, to se kočce nepodobá." nechápavě na mě upřel rudé oči.
"Už nemůžeme být přátelé, tak..." odvrátil jsem se. "..buďme něco víc."
"Ciele?" šok měl vepsaný hluboko ve tváři.
"Buď mým partnerem, Sebastiane."
Dříve, než jsem se nadál, jeho ruce byly kolem mého pasu a hlava zabořená v mých vlasech. Beze slova jsme tak zůstali sedět, polooblečení na naší posteli v našem domě.
"Znamená to, že přistoupíš na tuto hru?" i když jsem ho neviděl, věděl jsem, že se usmívá.
"Jen pokud se nebudeš vzpírat každodennímu koupání."
Zachechtal se. "Jen s tebou."
"Se mnou třikrát týdně."
"Čtyřikrát."
"Jak já tě nesnáším."
"Ještě ti bude chvíli trvat než to budeš opakovat dost dlouho na to, abych tomu uvěřil. Odhaduji celá staletí."
Přizvedl mou hlavu a vtiskl mi lehký polibek na rty. "Myslím, že jsem se zamiloval do tvrdohlavého chlapce s proříznutou pusou."
"A já zase do arogantního kocoura s hvězdným sebevědomím."
"Vypadá to, že k sobě patříme." usmál se Sebastian.
Ušklíbl jsem se a políbil ho na tvář. "Zcela a bezezbytku."

Tak to máte. :) Snad se líbilo
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!