Konec, který se stal začátkem - Kapitola VII.

9. srpna 2017 v 10:00 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola VII - Broken Triangle (Zlomený Trojúhelník)
Příštího rána Sebastian použil mnoho a mnoho způsobů, jak Ciela přesvědčit o své nepostradatelnosti. Mladý hrabě pochopitelně znal pravdu za těmito úkony, tedy přinutit ho změnit své rozhodnutí a nechat Sebastiana vstát. Nakonec se mu to podařilo.
"Mé rány již nebolí ani při pohybu a, jak můžeš vidět, zbyly po nich pouze lehké jizvy, zacelily se. Není více důvodů, proč bych se nemohl vrátit zpět ke svým povinnostem." Ve skutečnosti se po zbytek noci, kdy už nespal, snažil urychlit regeneraci a stálo ho to nemalé množství sil.
"Nuže, beru to tak, že nemáš zájem trávit se mnou víc času, což by právě tvým ležením bylo zaručeno." Ciel vytáhl poslední zbraň, kterou měl. Ale Sebastian ho, jako tolikrát předtím, prohlédl.
"Mladý pán má zřejmě v úmyslu mne vydírat. Bohužel musím konstatovat, že to nebude k užitku." Naklonil hlavu na stranu a pobaveně se na Ciela zadíval, zatímco si zapínal vestu.
"Nebo je to snad pouze tvé sobecké přání, nemuset se o mou osobu s nikým dělit?"
"Hloupost! Nic takového jsem nikdy neřekl." Ciel mu věnoval rozhněvaný pohled (jako již tolikrát předtím), ale ruměnec skrýt nedokázal.


"Obávám se, že ať jde o cokoliv, tvé tělo tě vždy prozradí, Ciele." Uchechtnul se.
"Máš pravdu, je čas, aby ses vrátil do práce!" chlapcův hněv by se dal snadno vyventilovat jedinou fackou, ale prakticky vzato k ní neměl žádný důvod, proto raději se zamumláním "Budu v pracovně." opustil ložnici.
Oba dva byli více než zaměstnáni, ale Sebastian si přesto udělal čas a připravil pro Ciela borůvkový koláč, který si tak přál. Byl příjemně překvapen, že povlečení je skutečně vyprané, prach ve většině místností setřený a zimní zahrada zalitá a v rozkvětu. Viděl, že všichni služebníci byli na své výkony patřičně hrdí, proto se je rozhodl střídmě pochválit. Ale dovedete si představit, že jásali jako malé děti.
Zvláště vyjádřil své poděkování Tanakovi, který na ně po celý čas dohlížel.
" Sebastiane, chtěl bych vás o něco požádat."
Sebastian zpozorněl. "A to jest?"
"Mladý pán vám zcela důvěřuje. Pokud ho skutečně milujete, nikdy mu neubližte a chraňte ho vlastním životem."
Sebastianovy zornice se rozšířily překvapením, ústa němě pootevřená. Rychle však nabyl zpět svou profesionální důstojnost a sklopil hlavu.
"Nevím sice, jak jste se o mých citech dozvěděl, ale mohu vás ujistit, že vše, oč mne žádáte, bude splněno do posledního písmene." Znovu hlavu pozvedl. "Nikdy bych mu neublížil a stejně tak nedovolím, aby bylo znovu ublíženo jemu."
Tanaka zlehka přikývl a usmál se. "Jsem si toho vědom, Sebastiane, ale chtěl jsem to slyšet od vás." Položil komorníkovi ruku na rameno. "V tomto ohledu vám důvěřuji."
Ozvalo se zacinkání zvonku. "To je z pracovny. Mladý pán mne potřebuje, omluvte mě." Sebastian se otočil a opustil suterén. Když jeho kroky dozněly, Tanaka si povzdechl.
"Doufám, že na svá slova nezapomenete."

"Volal jste, mladý pane?"
"Ano, potřebuji, abys něco udělal." Ciel odložil pero a vzhlédl od práce. "Zavolej Elizabeth. Ať přijde dnes odpoledne na čaj, musím s ní něco probrat."
"Jste si jistý, že si to přejete udělat, pane?"
"Svá rozhodnutí neměním, to víš. Teď běž a neztrácej ničím čas." Sebastian se uklonil a odešel vykonat, co mu bylo uloženo.
Ciel vstal a stoupl si k oknu, pozoroval zahradu s fontánou. Právě na té lavičce před záhonem s chryzantémami učinil tehdy rozhodnutí, které se nyní chystal uvést v realitu.

"Cieeeeleeeee!" celým sídlem se neslo zapištění snoubenky mladého hraběte, lady Elizabeth Midfordové. Lizzy se většinou neobtěžovala klepat, pokud byla pozvána.
Ciel právě scházel po schodišti se Sebastianem za zády, když se rozletěly dveře a těmi proběhla dívka ve žlutých šatech, dva culíky zlatých vlasů jí při běhu poskakovaly a zelené oči se rozzářily, jakmile spatřily Ciela. Ten sotva stihl udělat poslední krok ze schodů a už ho kolem krku držely její paže.
"Jsem tak ráda, že jsi mě pozval! Nechala jsem si ušít nové šaty. Že jsou roztomilé? Líbí se ti?"
Ciel neviděl jediný rozdíl mezi novými a předešlými šaty, ale rychle přitakal. "Jistě, jsou pěkné." Lizzy ho objala ještě pevněji.
"Mohli bychom se...přesunout do...salonu?" vypravil ze sebe přidušeně. Elizabeth ho konečně pustila a s rozjařeným přikývnutím se rozeběhla po schodišti nahoru.
"Slečno Elizabeth, neměla byste takto běhat, na dámu vašeho postavení se to nesluší." Volal Sebastian, ale jeho slova vyzněla do prázdné chodby.
"Nesnaž se. Bude to mít stejný efekt, jako říkat to batoleti." Vzdychl Ciel. "Pojď, chci to vyřešit do hodiny."
"Jistě, můj pane."
Lizzy dohnali v půli cesty, vesele poskakovala po chodbě jako dítě, kterým ve skutečnosti stále byla. Ciel by rád šel rovnou k věci, ale Lizzy byla se svým vyprávěním k nezastavení.
"Když jsem se vyplížila ven, abych tě navštívila po zranění, mamá se hrozně zlobila. Jako trest mi chtěla sebrat všechny šaty, ale to jsem jí nemohla dovolit, tak..." skousla si ret. "...jsem si vyzvala na souboj."
Ciel se napil čaje, který mu Sebastian podal, a pak se začal smát. Tohle byla přesně Elizabeth, vrhat se do boje s matkou jen kvůli pár šatům, jež pro ni ovšem byly nepostradatelné. Občas nemohl uvěřit, že je stejně stará, jako on.
Znovu se napil čaje a když zvedl hlavu, setkal se s Elizabethiným šokovaným pohledem.
"Ciele, ty...ty.." oči se jí začaly třpytit slzami. "ty se směješ!" vrhla se mu kolem krku, Ciel stihl na poslední chvíli odložit šálek. "Já jsem tak ráda! To je tak krásné!"
"LIzzy...znovu mě..dusíš." rozkašlal se, když se Lizzy se smíchem odtáhla a otírala si šťastné slzy. Sebastian je pozoroval z rohu místnosti a tiše ho hlodala žárlivost. Nelíbilo se mu, že se někdo jiný než on, dotýká Ciela tak neformálním způsobem, tak důvěrně. Nebyl hrdý na svůj postoj, ale nemohl změnit své cítění. Věděl, že lady Elizabeth nebude jistě nedšená z toho, co uslyší, ale zároveň se nemohl dočkat, až bude mít Ciela jen pro sebe.
"Vážně mám radost!" Lizzyina ústa se ani na okamžik nezastavila. "Jak se to stalo? Co ti vrátilo úsměv?"
Ciel se nadechl. Nyní přišla správná chvíle. "To byl důvod, proč jsem tě sem dnes pozval." Koutkem oka pohlédl Sebastianovým směrem. Sluha vystoupil ze stínu a prakticky ochranitelsky si stoupl za Ciela.
"Naše zasnoubení musí být zrušeno."
"..."
Téměř na minutu setrvala místnost v absolutním tichu narušovaném jen tikáním hodin.
Elizabeth jen seděla bez hnutí, oči upřené na podlahu. Ciel si všiml, že se jejich veselý lesk na krátký okamžik vytratil.
"Lizzy, jsi pro mě velice blízká, ale ne v partnerském slova smyslu. Vyrůstali jsme spolu, a přesto, že po smrti mých rodičů se mnohé změnilo, vždy jsem tě bral jako sestru."
Ozval se tichý nervózní smích. Ciel se nevěřícně podíval na Elizabeth sedící vedle něho na pohovce. Neplakala, nekřičela ani nic dalšího, co myslel, že přijde. Na tváři měla lehký úsměv. Otočila na něj hlavu a znovu ho objala, tentokrát něžně.
"Já...tě taky mám moc ráda, Ciele. Jako nejlepšího přítele a bratra." Zelené oči znovu nabíraly veselé jiskřičky. "A navíc....někoho jsem potkala."
Ciel zachovával navenek bezvýraznou tvář, ale v duchu mu čelist spadla až k zemi.
"Chceš říct, že pro tebe není problém zrušit zásnuby?"
Zavrtěla hlavou. "Chci být tvá nejlepší kamarádka, chodit za tebou sem a povídat si. A hlavně chci, abys byl šťastný." Zářivě se usmála.
"Ale teď mi řekni, čí je to zásluha? Tvůj úsměv."
"Nikdy jsem neřekl, že je to něčí zásluha!" tváře se mu zapalovaly.
Elizabeth se zahihňala, když si sedala zpět do protějšího křesla a urovnávala lem šatů. "Ale Ciele! Dívky tohle poznají. Tak povídej, kdo je to? Představíš nás?"
Ciel místo odpovědi pokynul Sebastianovi, aby přišel blíž. Ten si nebyl zcela jistý co očekávat a naklonil se ke svému pánovi. Ciel ho chtěl původně jako odpověď na Lizzyinu otázku pouze vzít za ruku, ale tuhle příležitost si nedokázal nechat ujít. Přizvedl se a přitiskl jejich rty k sobě.
Sebastianovy oči se šokovaně rozevřely, pokoušel se odtáhnout, jelikož dělat něco takového před lady Elizabeth bylo naprosto nevhodné, ale Ciel ho nepustil. Sebastian téměř zapomněl, že nejsou v místnosti sami.
"Ciele..." uniklo mu tiché zašeptání.
Tleskání je oba přinutilo vrátit se zpět do reality. Lizzy v křesle poskakovala, radostně tleskala a smála se na celé kolo.
"Sebastiane! To je úžasné, nádherné! Bylo jasné, že vy dva skončíte spolu!" oba na ni nechápavě zírali.
"J-jak jsi na tohle přišla?! A proč jsi tak nadšená?" Ciel zmateně vrtěl hlavou a snažil se alespoň částečně pochopit Elizabethiny myšlenky.
Lizzy přizvedla obočí. "Vy jste si nevšimli? To jak jste se na sebe poslední měsíce dívali, bylo jen otázkou času než se dáte dohromady. Na začátku jsem si nebyla jistá, jestli je to dobře, jste oba muži, ale vypadáte spolu tak roztomile! Tolik bych tě chtěla vidět ve svatebních šatech, Ciele!"
Sebastian se snažil potlačit zasmání, když tvář Ciela ztmavla do odstínu červených stuh na Elizabethiných šatech.
"N-ne! To tedy rozhodně ne!"
"Řekni, Sebastiane, není Ciel roztomilý, když se takhle zlobí?"
Sebastian se zachechtal, ignoroval dýky létající ze Cielových očí a popravdě odpověděl. "Vskutku, lady Elizabeth. Je rozkošný."
"Ty..!" Ciel se odvrátil od nich obou a Lizzy Sebastianovi věnovala nenápadný pohled říkající její nejoblíbenější slovo: roztomilé!
Vstala z křesla a stoupla si před komorníka. "Dobře se o něj starej, ano? Jinak víš, že přijdu a rozhodně ne v dobrém." Její tvář byla vážná. Pokud šlo o její nejbližší, tohle nebyla drobná dívenka s mašlemi, nýbrž dcera Alexise Leona Midforda, velitele řádu britských rytířů.
"Jsem si toho plně vědom, lady Elizabeth. Nemusíte se obávat, k takové situaci nedojde."
"Přestaňte o mně mluvit, jako bych tu nebyl!" Ciel rozhněvaně zaklepal na područku, aby přitáhl jejich pozornost.
"A co ten tvůj přítel, Lizzy? Představíš nás?" upřímně ho ani příliš nezajímal, ale vděčil mu za to, že všechno proběhlo tak hladce.
Elizabeth se zahihňala. "Jednou ho přivedu. Určitě se spřátelíte!"
"O tom pochybuji." Zamumlal hrabě tiše. Pak pokračoval. "Ale co tvá matka? Pochybuji, že Francis naši dohodu jen bez otázek přejde."
"To vyřídím já, neboj se. Bude muset pochopit, že už jsme dost staří na vlastní rozhodnutí."
"Plánujete se vzbouřit, lady Elizabeth?" usmál se Sebastian.
"Možná. Mohla by to být zábava." Lizzy se znovu zasmála a v očích jí zajiskřilo. Takhle upřímně veselou ji Ciel ještě neviděl.
"Musím běžet, ale upřímně se těším, až mi budete vyprávět víc o vašem vztahu. Chci podrobnosti! Jak jste se vlastně dali dohromady. A kdy? Kdo udělal první krok? A Ciele," vyzývavě se na něj otočila. "chci tě vidět ve svatebních šatech! Takže mě nezapomeňte pozvat na svatbu. Zatím!"
"To se nestane! Ani jedno z toho! Hej, Lizzy!" zakřičel Ciel, ale jen na dveře. Elizabeth byla pryč.
Položil si ruku přes oči a vzdychl. Šlo to naprosto dokonale, téměř nedokázal uvěřit, že Lizzyina reakce byla skutečná.
Vzpomněl si na to co řekla. Skutečně se na něho Sebastian díval jinak již několik měsíců? Jak to, že jsem si ničeho nevšiml? Cielovo srdce se rozbušilo rychleji, když otočil hlavu a setkal se pohledem se svým (víceméně) oficiálním partnerem.
Sebastiana pronásledovaly podobné myšlenky. Nikdy za tu dobu necítil ze Cielových emocí náznak zájmu vůči němu, či dokonce lásky. Musel to velice dobře skrývat, ať už kvůli své důstojnosti, nebo postavení. A možná, pomyslel si, i proto, že nechtěl, aby mu někdo znovu ublížil. Věděl, že kontrakt je dočasný a ve chvíli, kdy by skončil, litoval by toho. Nechtěl další bolest, přál si zemřít sám, bez výčitek, zemřít pro to, co chtěl nejvíce, nezranit nikoho dalšího. I přes svou krutost a nemilosrdnost, pro ty, kterým se otevřel (ti pravděpodobni již nežili), byl laskavý a spravedlivý. Vždy se stavěl ke všemu tak, že to dělá pouze a čistě z osobního zisku, ale často lhal sám sobě. Proto byla jeho duše tak čistá. Proto po ní Sebastian tak toužil. Ale jen do okamžiku, kdy se zamiloval.
Přešel k Cielovi, poklekl a objal chlapce kolem pasu. Ten si opřel svou hlavu o jeho rameno, černé vlasy ho jemně šimraly na tváři, a ruce položil na záda.
"Sebastiane." Komorník se odtáhl, aby mu viděl do očí. "Nikdy mě neopusť a nikdy mě nezraď. Ať se stane cokoliv!" byla to podobná slova, jaká zazněla při zformování jejich kontraktu, nyní ale získala zcela nový význam.
"Nikdy, můj Ciele."

Příští kapitola bude především pro yaoi fanoušky. Nicméně, Cielovy narozeniny se blíží a tak jim jedna z následujících kapitola bude taktéž věnována, jelikož Sebastian bude mít skutečně velké překvapení. Zase za týden! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!