Konec, který se stal začátkem - Kapitola X.

22. srpna 2017 v 22:44 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola X. - And today I promise you... (A dnes ti slibuji...)
"Směl by mít tvůj dárek jednu menší prosbu, než tento den skončí?"
"A to jest?"
Vstal a natáhl k Cielovi ruku. "Smím prosit?"
Ciel otráveně vzdychl. "Jestli si ze mě chceš dělat legraci, tak si to nech. Neumím tančit, protože je to k ničemu."
"Ale, ale, už to vzdáváte, mladý pane? Nu, pak vám ovšem nebudu moci ukázat překvapení, jež jsem plánoval."
Ciel zatnul zuby a po chvíli uchopil napřaženou ruku. "Vyděrači." Zasyčel, když ho Sebastian vytáhl na nohy. Démonův výraz byl naprosto nevinný.
"Proč o to tak moc stojíš? Nemáš nic lepšího na práci, než unést svého pána z domu a nutit ho tančit?"
"K ničemu tě nenutím, ty sám jsi souhlasil ze svobodné vůle. Mohl jsi odmítnout," zachechtal se démon. "ale jsi příliš zvědavý, abys to udělal."
Ciel jeho ruku pustil a vzdorovitě se otočil. "Stále si to můžu rozmyslet. Myslíš, že jen kvůli překvapení bych se nechal znemožňovat?"
"Pokud ne kvůli překvapení, proč tedy?"


"Já-" zarazil se. K čertu, vždycky ho zahnal do kouta, tenhle démon! A jeho cukající koutky napovídaly, že si to patřičně užívá.
"Žádný důvod." Zamumlal. "Ať to mám za sebou." Přistoupil zpět k Sebastianovi a položil mu ruku kolem pasu. Sebastian ho přizvedl a postavil na špičky svých vlastních bot.
"Takhle to bude snazší."
"Ale jak hodláš tančit bez hudby?" Černovlasý muž se pouze usmál a luskl prsty. Po vyvýšenině se začaly rozléhat čisté tóny houslí. Ciel se zmateně rozhlížel, až si všiml, že housle, na něž Sebastian předtím hrál, nejsou v pouzdře, nýbrž se vznášejí vedle stromu a hrají samy.
"Myslel jsem, že jsi démon, ne kouzelník. Navíc jsi tvrdil, že nedokážeš předměty pohybovat na dálku."
"Záleží na vzdálenosti a prostoru. A navíc, co bych to byl za komorníka, nedokázat zajistit hudbu k tanci?" odpověděl se samozřejmostí. Vzápětí odtáhl Cielovu ruku a pozměnil jejich držení. Ciel měl nyní levou ruku na démonově rameni a prsty pravé propletené se Sebastianovýma.
"Proč mám tančit jako holka?!" zamračil se.
"Jsi mnohem menšího vzrůstu než já, takže to pro tebe bude jednodušší. Navíc pán musí vést." Ač se to Cielovi ani v nejmenším nezamlouvalo, Sebastian měl pravdu.
Nakonec pouze přikývl a nechal svého partnera vykročit. Hudba hrála v pomalém valčíkovém tempu a Ciel se přistihl, že se mu to líbí. Zvedl hlavu a hleděl Sebastianovi do tváře. Jeho pohled přivítal vřelý úsměv plný něžnosti, který trochu váhavě oplatil. V této poloze ho ale začínala bolet páteř, jelikož musel hlavu příliš zaklánět, a proto se raději opřel tváří o Sebastianovu hruď a nechal se nést v uklidňujícím rytmu jeho kroků.
"Počkej chvíli." Sebastian se zastavil uprostřed kroku a Ciel sestoupil na zem. "Chci to zkusit sám."
Sebastian trochu překvapeně zamrkal, ale vzápětí vzal Ciela znovu do držení a dal se do vysvětlování.
"Tím, že nemusíš vést, se pro tebe vše usnadňuje. Jen se řiď mými kroky." Znovu mu ukázal valčíkový krok. Ciel přikývl a plně se soustředil na tanec, nicméně stále zakopával. Začínal být velice podrážděný, ale Sebastian s ním měl trpělivost.
"Příliš se do toho nutíš, nemysli na to, který z kroků má následovat, snaž se to vycítit." Démon znovu vykročil pravou nohou vpřed.
"To se ti lehko řekne, ty se všechno naučíš za chvíli a bez potíží." Zavrčel mladý hrabě, ale snažil se řídit jeho radou. Zavřel oči a pokoušel se vyčistit si hlavu. Po chvíli je znovu otevřel.
"Výborně." Zašeptal Sebastian. "Dokázal jste to, mladý pane."
Ciel si teprve nyní uvědomil, že jeho nohy se pohybují téměř samy od sebe a chybování se snížilo na minimum. To proto, že chtěl tančit. Protože chtěl tuhle chvíli se Sebastianem využít, každou její sekundu a tanec mu to nyní umožňoval v tom nejlepším možném způsobu.
Jakmile k němu však přišlo toto uvědomění, zakopl o hrbolek v trávě a oba dva je poslal k zemi.
"Ou!" Sebastian Ciela stihl přizvednout, aby se neudeřil do zad, ale jelikož sám padal, nedokázal tomu zabránit zcela.
"Jsi v pořádku?"
Ciel se posadil a třel si kostrč. "V zásadě ano." Vzápětí se rozesmál. Nebyl to šílený smích, jaký Sebastian pamatoval od opuštěného sirotčince, byl šťastný a opravdu upřímný. Proto se k němu s úlevou přidal.
Oba se zvedli a Sebastian šel uložit housle, které spadly, když jeho koncentrace pominula, zpět do pouzdra. Roku 1699 mu je daroval významný muž, byla bych jich věčná škoda.

Byl skoro čas. Čas na překvapení.
Sebastian vzal Ciela za ruku a poklekl. Modrovlasý chlapec ho se zájmem pozoroval.
"Ciele, přál jsem si říci ti něco velice důležitého. Vím, že nejsme v době, kdy by lidé našemu vztahu přáli, ale zcela upřímně musím přiznat, že mi na tom nezáleží. Spojily nás dohromady kruté okolnosti, bez výčitek však prohlašuji, že ač jsem na počátku našeho kontraktu měl pocit, že z tebe dozajista zešílím, nyní bych za nic neměnil. Proto zde nyní klečím a ptám se tě, Ciele Phantomhive, vezmeš si mě?"
Ciel na něho nevěřícně hleděl, v očích z části údiv, z části zmatek, ale stejným, ba dokonce větším dílem radost. Němě pootevřená ústa se pomalu roztáhla do lehkého úsměvu.
"Jsem snad blázen?" rozcuchal Sebastianovy vlasy dlaní. "Jistě, že si tě vezmu." Pak přitiskl ruku k jeho tváři a klekl si před ním.
Sebastian sáhl do kapsy a vytáhl stejný zlatý prsten, jaký měl Ciel na ruce. "Vytvořil jsem dva. Ať každý ví, komu patříš a komu patřím já." Podal prsten Cielovi a ten ho lehce rozechvěle nasadil na démonův štíhlý prsteníček levé ruky. Poté jeho obličej pevně chytil do dlaní a přitiskl svá ústa k jeho.
"A teď bych nás mohl prohlásit za manžele, ale stejně jsem tyhle řeči okolo nikdy neměl rád." Zašklebil se Ciel, když se jejich rty rozpojily. "Nicméně, smiř se s tím, že ze mě budeš muset šílet dál. Tenhle kontrakt už nemůžeš zlomit ani ty, ani já."
"Pro tebe se stanu tím nejpomatenějším mužem, jakého viděl svět lidí i démonů."
"To jde ještě víc?" dobíral si ho dál Ciel.
"Nuže, obávám se, že tebe již nepřekonám, ale udělám, co bude v mých silách." Sebastian bez zaváhání vypálil zpět a odměnou mu byl jiskřivý pohled jeho manžela.
"Už toho souhlasu začínám litovat." Zabručel Ciel když se před ním objevila štíhlá ruka a pomohla mu zpět na nohy.
Sebastian se otočil k obzoru. "Podívej. Tohle jsem si přál ti ukázat."
Nebe bylo rudé, slunce začínalo pomalu mizet za obzorem. Mraky, které se před ním líně pohybovaly, vypadaly jako nasáklé krví. Celé údolí pod nimi vyvolávalo dojem požáru, ale Ciel by klidný. Napadlo ho, zda by mu celá scenérie neměla připomínat požár sídla, ale nestalo se tak. Celý ten obraz, který se před ním objevil z ničeho nic, ho ohromoval.
Stál vedle Sebastiana a pozoroval slunce, pomalu se nořící do hořících kopců v dálce.
"Chodíval jsem sem vždy, když jsem se cítil zmatený kvůli svým pocitům vůči tobě. Což bylo ještě nedávno dost často." Usmál se démon. "Ač pro nás takovéto pomíjivé okamžiky a krásy lidského světa nemají význam, cítil jsem se zde podivuhodně klidný. Snad právě kvůli tomuhle."
Ciel na něho koutkem oka pohlédl. V paprscích se jeho zcela černé vlasy leskly jako nejnaleštěnější kov a jemně mu povlávaly ve večerním vánku, přičemž házely odlesky bezpočtu barev. Přesně jako rozepjatá havraní křídla. Oči dostávaly v oranžovém světle ještě ostřejší a pronikavější pohled a vypadaly jako dva zářící kusy velice tmavého jantaru s rubínovým nádechem.
"Oh..." Cielovi uniklo obdivné zalapání po dechu. Jeho oči se setkaly se Sebastianovýma. Jako by věděl přesně, o čem chlapec přemýšlí, vínové duhovky zažhnuly a Ciel nedokázal zastavit další projev naprostého ohromení.
Sebastian se nebezpečně usmál. "Jsem skutečně tak fascinující?"
Ciel uvažoval, jak se z nepříjemného přistižení při činu vykroutit, ale nakonec se rozhodl pro pravdu. "Rozhodně."
Démon se zachechtal. "Den už skoro končí. Co by sis přál, Ciele? Řekni a já ti to splním."
"Já.." Ciela náhle zaplavil pocit bolesti. Snad ho v něm vyvolal právě pohled na hořící krajinu, možná by přišel i bez ní. "přál bych si, aby tohle neskončilo. Ten pocit štěstí, dokonalosti, která neexistuje. Aby to byla jedna z hloupých knih, kde všechno dobře skončí."
Jeho oči se zalily slzami. Bylo to, jako kdyby všechen strach, zoufalství, nenávist i utrpení, které se v něm během let nashromáždily, převzaly kontrolu nad jeho ústy. Slova se z něho řinula jako z protržené hráze a on nad nimi neměl žádnou moc.
"Včera v noci jsem měl znovu ten sen, když jsi odešel z pokoje. Viděl jsem tě v tom sklepení. Chci, abys věděl, jak jsem se za to nenáviděl. Abys věděl, jak moc mi na tobě záleží. Často, když na tebe křičím nebo jsem hrubý, je to jen proto, že nedokážu říct, co doopravdy cítím. Alespoň ve tvé společnosti si přeji chovat se bez přetvářky, dokázat přiznat slabost, ale má hrdost mi to nedovolí. Přeji si, abys tohle všechno věděl. Jsem lhář, jsem stejný jako všichni lidé, nosím masku tak dlouho, že si již nevzpomínám, kdo jsem byl bez ní. Ale s tebou ji chci znovu zkusit odložit. Žádám tě o pomoc. Pomoz mi s tím, uč mě! To je mé přání!" Poslední slova zakřičel, až se jejich ozvěna nesla přes celé údolí a vzápětí klesl na kolena, zatímco slzy máčely jeho tváře. Ani jeho samotného ten výbuch nešokoval tak, jako Sebastiana.
Tohle byl Ciel, kterého démon neznal. Ale on tehdy, před šesti lety, odmítl přijmout své mladé, roztříštěné já a akceptoval masku síly, která mu byla nabídnuta.
Ciel tak docela nenosil masku, jak se sám domníval. Jeho síla pramenila z něj samotného, měl ji v sobě již od počátku, později se pouze ukázala možnost ji projevit. Ale nyní si přál být schopen ukázat své slabosti před tím jediným mužem, kterému na celém světě důvěřoval, zjevit mu své celé já, jež nikdo neznal, právě jemu, Sebastianovi.
Sebastian si k Cielovi klekl a pevně ho přitáhl na svou hruď. "Ovšemže ti pomohu. Buď to zeď, hrad či celý svět, který bude obklopovat tvou duši, zbořím je pro tebe." Cielovy ruce se pevně chytily jeho košile na zádech a hruď pohlcovala tiché vzlyky. Ty po několika minutách utichly.
Ciel se znovu narovnal, stáhl pásku a otřel si opuchlé oči. "Omlouvám se, nechtěl jsem ten okamžik zničit, jen jsem se nechal trochu unést. Nemluvme o tom."
Sebastian ho zvedl do vzduchu a posadil na svou ruku. Mladý hrabě se znovu snažil zatvrdit. "Nic takového. Byl jsi upřímný a já přísahám, že tvé přání splním. Není třeba o tom více hovořit, pokud si to nepřeješ, stačí mé povědomí. Ale," zvedl káravě prst. "musíš spolupracovat."
"Víš, že to nebude tak snadné." Opáčil Ciel znovu ve svém obvyklém, nezaujatém tónu. "Zvyk je železná košile."
"Na bitevním poli jsem rozdrtil nemalé množství nejen košil, nýbrž i brnění, tedy nemáš se čeho obávat." Zasmál se Sebastian.
"Tys byl ve válce?" Ciel se toho tématu s chutí chytl, ale démon zavrtěl hlavou.
"Dnes toho bylo dost, toto téma si necháme na jindy. Můj manžel je jistě unavený." Ciel při slově manžel zčervenal. Bude si jen těžko zvykat na nové oslovení, kterého bude Sebastian dozajista užívat více než hojně. Pak si na něco vzpomněl.
"Umíš si představit, jak bude Elizabeth zuřit, až se dozví, že jsme svoji a ona nebyla u toho?" zašklebil se.
"A umíš si představit, jak bude lady Elizabeth pobouřena, až se dozví, že jsi neměl svatební šaty?" přisadil Sebastian. Pak se ale pobaveně podíval chlapce, sedícího na jeho ruce a tiše dodal. "Nicméně, není všem dnům konec, že?"

Do sídla se vrátily dost pozdě v noci. Ciel na zpáteční cestě znovu usnul a vzbudil se až ve svém pokoji, když ho Sebastian začal převlékat. Zrovna zapínal poslední knoflík jeho noční košile, když se Cielovi udělalo nevolno. Přitiskl si ruku k ústům a snažil se nepříjemný pocit potlačit.
"Co se děje?" Sebastian ostražitě zvedl hlavu.
"Nic, jen je mi..trochu špatně." Zamumlal Ciel přes dlaň.
"Dnes jsi skoro nic nejedl, je možné, že je to způsobené právě tím. Vydrž okamžik, něco přinesu."
Ciel v pokoji osaměl, ale během pár chvil se musel zvednout a běžet do koupelny. Sebastian se vrátil krátce na to do prázdné ložnice a zaslechl kašlání z postraní místnosti. Odložil podnos a rychle spěchal za zvukem.
Ciel si právě otíral ústa, když se otevřely dveře a objevil se v nich Sebastianův starostlivý obličej.
"Jsem v pořádku." Řekl rychle, než se komorník stihl na něco zeptat. "Už je mi dobře. Dort k snídani nebyl možná nejlepší nápad."
"Hluboce se omlouvám, měl jsem nejdříve připravit obyčejnou snídani."
"Na tom nezáleží. Ale teď bych si něco vzal. Hned přijdu." Dveře se zavřely a Ciel si přiložil ruku na břicho. Tušil, co by mohlo být příčinou jeho nevolnosti. A hlad to rozhodně nebyl.

Následující týden Cielovo zvracení pokračovalo a potvrdilo jeho podezření. Právě seděl na posteli a snažil se sníst alespoň kousek toastu k snídani, který jako jedno z mála jídel v jeho žaludku ještě vydržel.
"Sebastiane, čekám dítě."
Sebastian dál naléval čaj, ale usmíval se. "Já vím."
"Víš? Od kdy?" Ciel byl zmatený. "Tak proč jsi mi nic neřekl?"
"Od tvých narozenin. Chtěl jsem, abys to zjistil sám. Když jsem tě musel o těhotenství informovat naposledy, nebylo to za příznivých okolností." Posadil se na postel. "Máš radost, Ciele?" otázal se nejistě.
"Ovšemže mám radost, ty pitomče, co sis myslel?" zavrtěl hlavou a teatrálně si povzdechl. Vzápětí však už odsouval podnos a objal Sebastiana kolem krku.
"Co jsi mi tehdy říkal o tom nadávání?" otázal se démon škádlivě.

"Tohle sis zasloužil. Kdybys nebyl pitomec, jak by ses mohl tak hloupě ptát?"

Snad se vám Ciel nezdá příliš OOC, ovšem, jak už jsem (myslím) psala, jeho charakter nemůže být zcela originální po všech změnách a nových pocitech. Nicméně, stále se snažím zachovávat jeho typické vlastnosti.
Omlouvám se, že znovu předbíhám termín, ale zítra odjíždím na dovolenou, takže všechno bude dost chaotické. Doufám, že se příští týden dostanu k internetu, abych přihodila další kapitolu (pokud tady nebude, pardon, nezdařilo se a další část bude až za dva týdny :) ).
Jako doporučení, je fajn si k příběhu pustit soundtrack Kuroshitsuji, vždycky se najde nějaká skladba, která sedí do událostí, já ho používám jako inspiraci.
Příště dojde k nečekané zradě ve vlastních řadách, která zasáhne i Královnina Hlídacího psa. Nebo je snad všechno trochu jinačí, než se zdá? ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!