Konec, který se stal začátkem - Kapitola XIII.

13. září 2017 v 7:47 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XIII. - Loss is not an option (Prohra není možností)
Sebastian byl ostražitější než kdy dřív. Proto ho tak zneklidňoval nepříjemný pocit přítomnosti cizího tvora, ještě ke všemu ne člověka.
Vyšel před sídlo a okamžitě pochopil, s kým má tu čest.
"Grell Sutcliff." Pronesl do prázdnoty nočního nádvoří.
"Ooooh, BASSY!" přímo ze střechy sídla se s hlasitým výkřikem snesla postava s motorovou pilou přes rameno. Grell si pečlivě srovnal rudý kabát a pohodil dlouhými vlasy. Podpatky bot vydávaly klapavý zvuk, když se blížil k Sebastianovi.
"Přišel jsi za mnou? Oh, milenci se setkávají pod svitem měsíce, jak romantické."
"Nikdy jsem s tebou neměl vztah a to se nestane ani v nejtemnějších snech. Nyní opusť sídlo mého pána, jinak budu nucen zakročit. Velmi tvrdě."


Grellovy oči zajiskřily. "Ano, Bassy, zakroč! Strávíme tuhle noc v nekonečném tanci, až si konečně uvědomíš, že k sobě patříme!"
"Jsi nechutný." Sebastian ohrnul ret a otočil se ke Smrtce zády.
"Kam jdeš, fešáku? Naše zábava teprve začíná!"
Sebastian se otočil na poslední chvíli, aby zachytil řvoucí pilu mezi dlaně. Oči démona zaplály a ústa se zkřivila vzteky. "Nemám čas na tvé hloupé hry. Okamžitě odejdeš, jinak budu muset na Personální oddělení Smrtek odnést tvé zkrvavené zbytky. A věř, že tím skutečně nehodlám ztrácet čas. Můj pán mě potřebuje."
"Tvůj pán, tvůj pán! Co na tom spratkovi vidíš?! Proč raději nezůstaneš se mnou? Dříve či později se ho stejně zbavím."
Sebastianova ústa se stáhla do úsměvu připomínajícího nabroušená ledová ostří. "Dotkni se ho jediným prstem a tvá milovaná kosa skončí hluboko ve tvém břiše. Budu s ní otáčet, dokud z tebe nezbude jen roztržená hadrová panenka. Ale neměj obavy, postarám se, aby tvé utrpení bylo dostatečně dlouhé. Nemohu se dočkat tvého kvílivého hlasu prosícího o slitování." Prudkým trhnutím za pilu vyvedl Grella z rovnováhy a kopnutím do žaludku ho poslal k zemi.
"Nechej toho, Grelle. Ciel je můj, tělo, duše i srdce a ty na tom nic nezměníš."
"CIEL?! Mluvíš o něm křestním jménem?!" Grell začínal šílet vzteky.
"Náš rozhovor skončil, tuto konverzaci znovu vést nehodlám. Ztrať se." Sebastian se bez zájmu obrátil a zamířil ke dveřím.
"Tohle nedovolím!" Grellův výkřik se nesl přes celé zahrady. A zaútočil.
Sebastian se odrazil a přistál na střeše přesně v okamžik, kdy se pila zakousla do obložení dveří v místě, kde ještě před vteřinou stál. "Znovu mi přidělává práci." Povzdechl si, než seskočil zpět dolů. Nikdy nebyl proti menší rozcvičce, ale nyní skutečně nebyla vhodná doba.
Grell se ohnal pilou po slepu, ale Sebastian se jí bez nejmenších potíží vyhnul. Smrtce sice zuřivost přidávala na rychlosti, ovšem ne dost na to, aby démona mohl porazit. Sebastian se mu opakovaně vyhýbal a ani se nesnažil udeřit zpět.
"Aaaah!" pila se zabořila do zdi, přímo vedle Sebastianovy hlavy. Démon se však pouze uculil.
"Musím ohlásit konec večírku. Zábava musí ustoupit práci a mne navíc tvá hra již velice nudí. Je očividné, kdo z nás vlastní esa."
Grell posmutněl. "Pravda." Ve tmě se zatřpytily ostré zuby. "Trumfy mám já!"
Zatlačil na pilu seshora a ta vjela přímo do Sebastianova ramene. Dříve než stihla oddělit paži od těla, Sebastian ji druhou rukou zastavil. Krev mu stékala po rukách a prosakovala frakem, košilí i rukavicemi.
Oči rudě zazářily. "Zašel jsi daleko, Sutcliffe." Jeho hlas byl drsný, připomínal vrčení. "Nevidím dalšího důvodu, proč tě nechávat naživu."
Během chvíle se jeho postava zahalila černým dýmem, ze kterého zářily pouze oči barvy čerstvé krve s kočičími zornicemi. V temnotě se objevily dlouhé drápy a špičky kožených bot na vysokém podpatku zaklapaly o dlažbu. Kolem nohou se kroutila černá, ne zcela pevná látka připomínající kouřovou vlečku. Poslední zbytky kouře prořízla dvě ohromná černá křídla rozepjatá do šířky. Sebastianův trup i horní část stehen nadále zůstávaly zahaleny mlhou. Obličej, stejně nebezpečně krásný, jako dříve, jen vlasy sahaly do čtvrtiny zad a pod rudě zářícíma očima se klenul široký úsměv zdobený děsivými tesáky.
"Měl jsem s tebou trpělivost dost dlouho." Pronesl hedvábným hlasem, který řezal jako žiletky. Dříve, než se Grell stačil pohnout, Sebastian švihl rukou a na tváři rudovlasého muže se otevřely tři hluboké rány.
"Ne, Bassy! Dobrá, dobrá, pochopil jsem! Ale prosím, ne obličej. Jak se dáma může někde ukázat s tak- aah!" další krev začala prosakovat Grellovou košilí. Zahradami se nesl hluboký smích a červené oči zářily s ještě větší intenzitou.
"Ale, ale, nechceš snad vyzkoušet nejnovější módu? Myslím, že mezi Smrtkami se letos bude nosit krvavě červená. Barvy tvého oblečení už odpovídají, proč nedobarvit i zbytek?" ruka s drápy se sevřela kolem bledého hrdla a zvedla Grella do vzduchu, roztažená křídla obtočená kolem nich jako ochranu před vnějším světem...nebo snad vězení.
Sebastian ho přitáhl blíž a zašeptal: "Hm, myslím, že přeci jen ještě zůstanu. Je to dlouhá doba, co jsem si naposledy užil takové zábavy." Prudce křídla rozevřel a odhodil Grella, který dopadl s tvrdým úderem doprostřed nádvoří. S hlasitým kašláním se zvedl na rozechvělé nohy, podpatky černočervených bot mu na stabilitě příliš nepřidávaly. Sebastian se lenošivě pohyboval kolem, kroužil jako kočka kolem myši, s tím svým typicky dokonalým úsměvem.
"Ach, Grelle, znovu jsi přecenil své schopnosti. Nejsi mi hodnotným soupeřem." Povzdechl si a s jemným zašustěním složil křídla na zádech.
Červenovlasý muž se nestihl ani dát dohromady, když démon znovu vyrazil a jeho podpatek se zabořil do Grellova břicha. Prošel skrz. V příštím okamžiku Sebastian botu vytrhl a po košili Smrtky se rychlostí blesku začala šířit rudá skvrna.
"B-Bassy..." zašeptal Grell bezradně. Tohle překročilo jeho očekávání. Jakmile zmínil toho hraběcí synáčka, Sebastian se utrhl ze řetězu a teď ho pravděpodobně zabije.
Démon pozvedl levou paži a usmál se, ostré špičáky zcela odhalené. "Pozdravuj v nicotě." Jeho ruka opsala perfektní oblouk přímo ke Grellovu krku.
Ozvalo se zaskřípění, když se Sebastianovy drápy srazily s nečekanou překážkou v podobě nabroušeného ostří kosy smrti.
"To by stačilo." Kosa se stáhla do stínů a místo ní se objevil vysoký hnědovlasý muž s perfektním účesem a kamennou tváří. "Nemám zájem o přesčasy kvůli papírování ohledně Smrtky roztrhané démonem." Střelil pohledem po Grellovi. "Ačkoliv bych se TOHO velmi rád zbavil."
Grell uvolněně klesl na kolena a začal se plazit k němu. "Oh, Wille! Já věděl, že ti na mě záleží!" objal jeho nohy a zašpinil mu kalhoty krví, na což William reagoval necitlivým kopance, který ho se zaskučením odhodil na záda.
"Williame, máte obdivuhodný talent objevit se v nesprávnou dobu na nesprávném místě." Odtušil Sebastian, křídla znovu pohodlně složená na zádech.
"Mohl bych říct totéž, odporný démone." Sjel pohledem jeho vzhled, který se neobtěžoval skrýt. Dokud...
"S-Sebastiane?"
Démon se vyděšeně otočil. V roztříštěných dveřích stál Ciel, jen ve své noční košili, vyčerpaně se opíral o futro. Bylo vidět, že jen cesta sem ho stála veškerou sílu.
Sebastiana zahalilo černé peří a jeho křídla, drápy i všechno ostatní bylo znovu nahrazeno roztrženým komornickým oděvem. Zapomněl na obě Smrtky a vyrazil podepřít zesláblého chlapce, který vypadal, že se již příliš dlouho neudrží.
"Omlouvám se, tohle...tohle jsi neměl vidět."
Ciel zavrtěl hlavou. "Jsi to pořád ty, pro mě to změnu neznamená. Ale o tom si promluvíme později. Ovšem," usmál se, "s těmi dlouhými vlasy mi tě někdo bude chtít přebrat."
Sebastian se neubránil uchechtnutí. "Jsem potěšen, že se ti vrací humor. Mohl bych-"
"Ten...SKRČEK!" Sebastian se prudce otočil. Spatřil Grella, který se i přes svá zranění doplazil k odhozené pile a rozeběhl se přímo k nim, zbraň namířenou na Ciela.
Sebastian nemarnil čas. Stačila mu pouhá vteřina, aby na sebe znovu vzal pravou formu. Vzápětí se otočil ke Grellovi zády a máchl mohutnými křídly.
Vlna větru zastavila rozzuřeného muže v běhu a srazila ho na zem, zkrvaveným břichem dopadl přímo na schody. Pila mu vyletěla z rukou a rotující mířila přímo k Williamovi, který ji profesionálně zachytil.
"Stále potíže." Zabručel Will, když chytl Grella za vlasy a chystal se ho odtáhnout pryč.
"Znovu v práci, Spearsi?" Cielovi se nedokázal ubránit šklebu. Jeho práce byla snad horší, než Hlídacího psa.
"Vskutku." Will znovu odkopl Grellovy nenechavé ruce. "Takhle mi dluh nesplatíš, hrabě, dej se dohromady."
"Ty si dej dohromady své podřízené. Já svého komorníka na vodítku držet nebudu, pokud bude mít zájem TO zabít." Kývl k červenému ranci na dlažbě.
William si kosou srovnal brýle. "Možná bych ho v ten okamžik poprvé nechtěl vidět po smrti." Poté pustil rudé vlasy, namísto nich uchopil zadní část kabátu a jako kočka v zubech odnáší svá koťata, za hlasitých protestů odtáhl Grella do tmy.
V ten okamžik Cielovy nohy definitivně vypověděly svou službu a nebýt Sebastianových, znovu lidských, paží, skončil by na tvrdé dlažbě. Démonův frak byl roztrhaný a zkrvavený, nemohl do něj Ciela obléknout, jako to dělával obyčejně. Proto ho bez čekání zvedl do náruče a vyskočil na nejbližší střechu sídla, ze které přešel přímo k místu, kde bylo okno Cielovy ložnice. Elegantním pohybem se zhoupl, okno otevřel a přistál měkce přímo pod ním na podlahu.
Jakmile přešel k posteli, do níž chtěl Ciela uložit a začít své káravé kázaní, chlapec mu pevně sevřel košili.
"Co se děje?"
Sebastianův hlas uklidnil příval paniky, který se v Cielovi znovu začal zvedat. Zabořil hlavu do jeho krku a nasál Sebastianovu vůni, aniž by odpověděl. Vždy z něho cítil skořici, občas trochu smíšenou s pachem vanilky. Jeho úzkost dokázala zastavit jen Sebastianova blízkost, hlas, nebo dotek.
Neřekl nahlas jediné slovo, přesto jeho manžel věděl přesně, co se děje. Posadil se na okraj postele, Ciela usazeného bokem na svém klíně. Pustil ho jen na krátký okamžik, aby mohl stáhnout zkrvavené oblečení. Rána na rameni se už téměř zacelila, nešlo o příliš výrazné zranění, tedy alespoň pro démona. Něžně objal Ciela kolem pasu a ramen, na což chlapec reagoval tichým povzdechem a přitiskl se ke svalnaté, hřejivé hrudi.
"Tohle je lepší, než studená prostěradla." Zamumlal.
"Mohu to tedy chápat tak, že jsem pro tebe jen zdrojem tepla?" Sebastian se snažil znít alespoň trochu ublíženě, ale do jeho hlasu pronikal úsměv.
"Jsi můj soukromý zdroj tepla. Toho si važ." Odvětil pobaveně Ciel a přitiskl tvář k místu, kde slyšel tlouct Sebastianovo srdce.
Řečený muž se jemně houpal dopředu a dozadu, věděl, že děti tento pohyb mají rády. A ať se Ciel tvářil sebevíce dospěle, v jeho nitru nikdy nepřestala dřímat dětská duše. Ale nebránil se, ten pohyb se mu líbil, byl v teple a cítil se příjemně. Po chvíli promluvil.
"Sebastiane, ukaž mi svou pravou formu."
Sebastian se zhluboka nadechl. "Vskutku si nemyslím, že je to dobrý nápad. Neměl jsem v žádném případě v úmyslu ti ji ukazovat, byla to pouhá shoda okolností a nezbytností."
"Ale já si ji přeji vidět. Beztak jsem viděl většinu, ale chci si ji pořádně prohlédnout. Tobě už jsem dovolil poznat mé stránky, o kterých neví nikdo. Udělej totéž." poslední věty byly trochu vyděračské, ovšem jejich účinek se dostavil.
Sebastian ho posadil na postel a překryl dekou. Sám si stoupl blíže k oknu a otočil se k němu čelem. Jeho postavu zezadu ozařoval měsíc. "Své rozhodnutí nezměníš, že?"
"Znáš mě dobře." Přikývl.
Tma kolem Sebastiana zhoustla, ale po krátkém okamžiku znovu zmizela. Pomalu otevřel do této doby zavřené oči, které se kromě měsíčních paprsků staly jedinými světelnými body, a upřel pohled na Ciela, jenž si ho se zájmem prohlížel.
Ruce s drápy byly černé, připomínaly naleštěnou kůži, a u ramen plynule přecházely do normální barvy lidské pleti. Stejně tak boty splývaly se stehny, kolem kterých se vlnila roztrhaná temná a neustále přeskupující se vlečka, kryjící i jeho rozkrok a boky. Jeho na nádvoří zahalený trup byl nyní zcela viditelný, stejný, jako lidský, avšak přes celou levou polovinu hrudi přes bok až k levé části zad byl v jeho kůži černou barvou zanesen znak jejich kontraktu. Vlasy vpředu zůstaly stejně dlouhé, spadající k očím, ale vzadu mu jako lesklý černý vodopád splývaly přes ramena na záda. Křídla v barvě noci, která měl složená na zádech, o několik centimetrů vyšší než on sám a dosahovala až k zemi. Podle Cielova mínění vypadal ďábelsky dokonale.
"Málokdy nechávám vyvstat celou svou pravou tvář, jak jsi mohl vidět na nádvoří." Když promluvil, byly vidět jeho ostré špičáky, blyštící se ve tmě.
Čekal, co Ciel řekne, jak zareaguje. Po několika sekundách, které připomínaly celou věčnost, Ciel odhodil přikrývku a bosý sklouzl z postele. Sebastianova křídla zašustila, když se pootočil a jeho profil ozářil měsíc. Mladý hrabě přešel přímo k němu a prsty jemně přejel po místech, kde byla kůži poznamenána černým inkoustem. Zvedl nesourodné oči a setkal se Sebastianovýma třpytícíma.
"Nikdy mě nenapadlo, že bys mohl vypadat ještě lépe." Zašeptal, když si stoupl na špičky a stáhl Sebastiana za dlouhé vlasy ke svým rtům. Sebastian mohl jen těžko slovy vyjádřit, jak ho jeho odpověď potěšila. Sklonil se a vyšel Cielovi vstříc svým jazykem, křídla obtočená kolem nich. O Cielova záda se otřelo měkké peří. Opatrně přejel jazykem po ostrých zubech, zatímco obtáčel dlouhé prameny vlasů kolem svých prstů.
"Ten účes se mi líbí." Vyhrkl zadýchaně, když se konečně odtáhl, a znovu si začal pohrávat se Sebastianovými vlasy.
Sebastian se zachechtal. Nyní, když byl klidný, jeho hlas byl stejně jemně sametový jako vždy, ani stopy po vrčení šelmy. Ciel ho pozoroval v nočním světle. Bylo to šílené, ale právě v ten okamžik si uvědomil, jak moc ho miluje, kolik pro něho ten zpropadený démon znamená. V jeho srdci se dál rozevíral květ, lístky zaplňovaly prázdnotu a dovolovaly mu ukázat stále více svých ztracených citů, stejně jako kapky vody stékají po listech ke kořenům rostliny.
Přitiskl svou dlaň k Sebastianově tváři a dovolil ústům vytvořit něžný úsměv, který nikdy nikomu neukázal. Ten samý, jenž si nechával na temné noci, kdy může zůstat nepovšimnut.
Sebastian jeho ruku překryl svými prsty. Nikdy se mu nenaskytl nádhernější pohled, než nyní. Vážil si každého okamžiku, který tak uplynul. Čas, tiše protékající mezi prsty, dávající ty nejvzácnější okamžiky za nocí prozářených chladným světlem, jež nyní ozařovalo tvář jeho milovaného chlapce. A život se zdál být na okamžik v pořádku.

Současnost
Sebastian setřel osamocenou slzu, která si razila cestu po jeho tváři, když se lehce dotkl svých nyní dlouhých vlasů stažených temně modrou stuhou. Celý ten čas se mu prohnal v mysli během pár vteřin, jako kdyby nic neznamenal. Některé z těch okamžiků byly bolestivé, ale mnoho z nich, třeba právě ten poslední, byl nezapomenutelné a nezničitelné, vypáleny v jeho temné duši jako cejch na Cielově těle.
Když se zdá být svět v pořádku, je to předzvěst velké katastrofy, napadlo ho. Byla to pravda. Život se zdál tak poklidný, Cielovo těhotenství probíhalo lehce, královna měla minimum žádostí a oni dva měli tolik času pro sebe, jako nikdy dříve. Nenásledovaly žádné další útoky, ať skutečné, či ve spánku, za což byli oba rádi, jelikož se jim nepodařilo zjistit, kdo za Cielovým snem stál. Ciel se znovu vrátil do svého drzého, přihrublého já, ale jeho úsměvy ukazovaly, že je to spíše způsob zábavy, než skutečná nevrlost. Jak moc se od začátku jejich vztahu změnil a jak silnou důvěru i lásku choval vůči svému manželovi. Ale přišel ten jeden jediný den, který vše zničil.
Děvčátko v jeho rukách se dalo do pláče. Nemohla chápat, co se kolem ní děje, přesto to znělo, jako kdyby i ona cítila žal pro svého ztraceného rodiče. Sebastian ji lehce políbil na čelo a pohupoval rukama, dokud se znovu neuklidnila. Cielovo tělo stále leželo na zakrvácených prostěradlech. Pokud ho chtěl zpět, neměl jinou možnost. Musel se vydat do času minulých. Musel jít za svou rodinou.

Na závěr téhle kapitoly bych chtěla říct, že charaktery budou pravděpodobně občas OOC. Vzhledem k těm mnoha situacím, které se odehrály, ale o nichž víme, že by se v realitě (seriálu) nikdy nestaly, stejně jako určité změny v chování, jež jsem vytvořila, je opravdu velice obtížné držet se jejich povah zcela. Je to jen upozornění a doufám, že nijak negativně neovlivní váš zájem číst dál (koneckonců, vlastně všechny Sebaciel ff jsou OOC :)).
Příště se vrátíme k Cielovi do Zásvětí, světa zemřelých, a Sebastian se vydá do Pekla za svou rodinou. Oba dva potkají někoho, koho ani v nejmenším nečekali.
Za týden! ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!