Konec, který se stal začátkem - Kapitola XVII.

11. října 2017 v 7:43 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XVII. - Clangour of swords (Řinkot mečů)
Zásvětí
Znechuceně odvrátil hlavu. "Opustila jsi své dítě."
Zaťaté zuby povolily, její tvář se uvolnila a z pravého koutku oka vytekla osamocená slza. Tentokráte byl její úsměv upřímný, plný bolesti a skutečné účty.
"Pravda, hrabě Phantomhive. Mohla jsem od vás snad čekat méně?"
Nechala mokrou stopu na tváři a srovnala záhyby šatů. Podpatky střevíců zaklapaly, když přešla k Cielovi.
"Nuže, máme něco společného."


Ciel zatnul zuby. "Já jsem si vybrat nemohl narozdíl od vás, vaše výsosti." Pronesl sarkasticky, "Více mi zřejmě neřekneš, proto nevidím důvod s tebou ještě zůstávat." Beztak jsem se nedozvěděl nic užitečného.
Obrátil se k odchodu, ale silný stisk ruky na rameni ho zadržel.
"Jsme si podobní. I ty ve svém nitru neustále doufáš, že přijde záchrana, a to v jakékoliv podobě. Pro mne je jediný způsob záchrany znovu spatřit syna." Trhla za jeho ruku a donutila ho pohlédnout do svých třpytivých očí, "Učinila jsem špatné rozhodnutí a všemi následujícími činy se snažila svou vinu zmírnit. Nezdařilo se mi to."
Chess sklopila hlavu a usmála se. "Zajímalo by mě, jestli i z mého chlapce vyrostl tak silný muž jako ty."
Náhle odstoupila a máchla ruku v oblouku. Vzduch se zachvěl a v Chessině ruce se objevila štíhlá zbraň - fleret. Nezbylo ani stopy po slzící dívce. Její pohled znovu připomínal kus chladného mramoru.
"Tvá slova mne popudila, hrabě. Snad mi můžeš předvést, zda dokážeš stejně obratně hovořit zbraní jako jazykem."
Se zařinčením před Cielem přistála druhá zbraň. Hbitě ji uchopil a nakročil do bojového postoje. "Přijímám tvou výzvu. Ale udělejme dohodu. Pokud vyhraju, propustíš mě odsud."
Chess okamžik přemýšlela. Vzápětí prudce vyrazila proti němu a zbraně s hlasitým třesknutím narazily do sebe, následované sprškou jisker.
"Přijímám. Jelikož to se nikdy nestane."
Byla lepší, než předpokládal, ale Sebastianově zdatnosti se rovnat nedokázala. Měl jsem nejlepšího učitele.
Cielovi se dařilo vykrývat všechny výpady, ale Chess mu dala jen málo příležitostí zaútočit zpět. Její útoky neměly vzorec, jak Ciel spozoroval, a mířily přesně na jeho slabá místa. Nekrytý trup, špatně bráněná levá paže.
Předloktí výš a pevnější zápěstí. Tvá ruka je příliš volná, zpevni svaly a udeř veškerou silou. Výpad!
Ciel slyšel každé Sebastianovo slovo, které zaznělo v hale sídla. I nyní dokázal sám předvídat své chyby. Stal se při boji s fleretem velice schopným, ale scházela mu výdrž. Ne s jeho nemocí. Dech měl přerývaný a Chess nejevila známky únavy. Jako kdyby vycítila jeho myšlenky, uskočila zpět, až mezi nimi vznikla vzdálenost delší než dva meče, a s úsměvem opřela fleret špičkou o zem.
"Lepší, než jsem očekávala. Pověz, hrabě, zač bojuješ?"
Za sebe. To byla odpověď, jež se pro něho stala automatickou a přirozenou. Ale obrazy Sebastiana, ležícího vedle něho každé ráno s úsměvem, prsty prohrabující jeho šedomodré vlasy, drzé pohledy, které ho přiváděly k šílenství hněvem i touhou a nutily ho v zahanbení klopit hlavu s rudými tvářemi, byly tak silné, že ta dvě slova smetla jako rozzuřený příboj. Vzpomněl si na Sebastianovu pravou formu, západ slunce o svých narozeninách. A zcela jiná odpověď mu přirozeně splynula ze rtů.
"Za svou rodinu. Za skutečnou rodinu, která po mně zůstala. Za to, aby mé dítě nemuselo zažít stejný osud jako já."
Cítil hněv. Nepopsatelný, vztek zaplnil jeho srdce, rozpálil jeho krev do varu a vyburcoval v něm nové síly. Pro vše, co ztratil, pro budoucnost, o kterou skutečně stál, která mu nebyla lhostejná jako dříve. Život, o němž věděl, že si ho nezaslouží, ale odmítl pustit jeho vidinu. Vše, co vlastnil, vyrval svými silami, vždy dosáhl toho, co chtěl. A nyní nehodlal učinit jinak.
"K čertu s tebou!"
Fleret se mihl rychleji než kdy dříve a na Chessině ruce se otevřela hluboká rána. V příštím okamžiku měly její šaty o rozparek navíc a hrubé tříštění kovu pokračovalo.
"To si říkáš gentleman?" Zakřičela, na tváři divoký úšklebek, když prosekla Cielův kabátec.
"Abych se choval jako gentleman, to bys nejdříve ty musel být dáma. A žádnou dámu nevidím široko daleko!"
Byl stále drzý, ale jeho příval energie pomalu opadal a Ciel měl věští potíže vykrývat její rychlou ruku. Jeho oblečení vypadalo, jako kdyby prošel bitevním polem, nikoliv relativně krátkou 'konverzací' s pro okolí nevinně vypadající ženou.
Fleret vydal cinkavý zvuk při svém dopadu na mramorovou podlahu poté, co vylétl ze Cielových zesláblých prstů. Jeho následující myšlenky byly podivně neuspořádané.
Zajímavé, i duše může krvácet... Sebastian by ji dokázal porazit....Ať už udělá cokoliv, nemůžu zemřít...
Klap. Klap.
Šachová královna nyní stála přímo před ním a shlížela na něho ze své nepřirozené výšky. Pramínek krve stékal k jejímu zápěstí a mísil se se zlatem prstenu.
"Prohrál jsi, Ciele Phantomhive. Neměla jsem v úmyslu ti ublížit, nicméně jsi mě hluboce zranil svými slovy. A takové rány nedokážu zapomenout."
Ciel nezavřel oči, pouze pozvedl hlavu a odhalil tak neposkvrněnou kůži bledého krku. Jeden krok dopředu a špička zbraně se dotýkala místa, kde pulzovala jeho krev.
"Nedrž se zpět."
Švih!
Před Cielovou tváří se zjevily štíhlé prsty, jež s elegancí zachytily vibrující čepel a vzápětí ji sklopily k zemi.
"Není nutné způsobovat další zranění, pokud protivník uznal svou porážku. Takové chování lze označit pouze zbabělým a to se rozhodně nehodí pro dámu, jako jste vy."
Ciel nechápavě zamrkal. Musel to být další přízrak. Ovšem tenhle úsměv a hlas se napodobit nedal za žádných okolností.
"Dokud nás smrt nerozdělí. Domnívám se, že bude třeba tato slova maličko upravit, můj drahý pane."

Peklo
"Nebude to snadné. Pokud se chceš ještě vrátit, udržet spojení tvého těla a duše bude více než riskantní."
Již přes hodinu seděli Sebastian s Lucrecií nad knihami a dalšími zdroji informací, jež měli k dispozici.
V pravidelných intervalech Sebastianovy oči zalétly k jednomu ze dvou křesel, na němž ležela dívenka v koši, spokojeně spící, nebo v případě, že byla vzhůru, pohrávajíce si s krajkou na peřince.
"Musíme si poradit sami. Žádný démon před tebou se nepokusil o něco tak nesmyslného a neracionálního, nemáme žádný precedent."
"Někteří z nás se dostali až do knihovny, v níž jsou uloženy kinematografické nahrávky Smrtek a ta, jak je dobře známo, se nachází v mezisvětě. Není pochyb, že i zde existuje způsob."
Sebastian znovu procházel dokumenty a odkládal jeden spis za druhým, všechny bez výsledku. Uchýlil se tak hluboko, že používal i lidské záznamy o 'mýtických bytostech', jak je s oblibou nazývali. Všechny snahy prázdné.
"Dobrá, dostali se dovnitř. Ale kolik z nich se dokázalo dostat i ven?"
"Takové detaily mi, bohužel, nejsou známy." Zodpověděl matčinu otázku, což ho ovšem pouze více rozzuřilo. Pokud nezíská Ciela zpět, byl si dobře vědom, že mu hrozí absolutní šílenství. Jak řekla dříve Lucrecia, jeho emoce se nedokázaly vyrovnat s pravou formou. Pokud by schopnost cítí pouze ztratil a znovu ji po určitém čase nabyl, nebyla by to potíž. V jeho duši se však pocity usídlovaly stejným způsobem, jako bakterie vnějšího světa v lidském těle. Obrana byla nevyhnutelná.
"Soustřeď se, Arime." S bouchnutím před ním přistál nový štos knih. Lucrecia si otřela dlaně o látku tmavých šatů a zanechala na ní matné stopy prachu. Sebastianovo komornické Já mělo touhu otázat se, kdy se zde naposledy otíral prach, ale raději otázku spolkl.
"Zbývá ještě několik spisů latinsky a francouzky. Má francouzština je příliš archaická na to, abych v ní dokázala číst. Je to na tobě." Šustění papíru byl jediný zvuk v salonu, oba démoni pracovali jinak zcela neslyšně.
Sebastian zvedl oči a na okamžik ne delší než mrknutí oka měl pocit, že spatřil na protějším křesle mladého chlapce, hrdě sedícího s knihou v ruce a vážnou tváří. Iluze se mu vypálila do mysli jako cejch , přinutila ho listovat v knihách ještě rychleji, přesto však s precizností jemu vlastní.
Kožené desky se prudce zabouchly. Černovlasý démon uchopil pero a drobným písmem na okraj vedle něho ležícího papíru zapsal několik slov do sloupce, krátkých, nicméně velice podstatných slov, a opřel se o stůl. Cítil hněv i frustraci. Prošel desítky knih a přesto nebyl s to najít jedinou možnost, jak vkročit do světa zemřelých duší a vrátit se. Bylo vůbec s podivem, že by se démon na takové místo dokázal dostat. Duše démonů nebyly stejné jako lidské, byly mnohem prostší, nezatížené zmiňovanými emocemi, hříchy ani bolestmi nebo radostmi života.
"Tvá duše se velmi podobá lidské, cítím to z jejího pachu." Zlaté oči ho pozorovaly a Sebastian měl téměř pocit, že zahlédl lehké zacukání jejího koutku úst.
"Právě díky tvým prodělaným změnám by mělo být po tvé smrti mnohem snazší vejít do jejího světa."
"Jejího?" Přizvedl obočí.
"Podle určitých zdrojů v tom světě existuje cosi jako pozice vládce, jímž je žena, ztělesnění smrti."
"A mohla bys mi prozradit, jak je možné, že je tato informace známá, pokud ještě nikdo nebyl schopen se z těchto končin navrátit?" Opáčil sarkasticky.
Lucrecia pokrčila rameny. "Lidské zdroje." Odvětila, jako by to osvětlovalo vše.
Sedící v tichu, oba hleděli před sebe a Sebastian stále znovu procházel jednotlivé možnosti. Byl rychle hotový, existovalo jich pomálu.
Pokud zemře a nepodaří se mu dostat do říše mrtvých, vše bylo zbytečné a jejich dcera zůstane bez rodičů, vychovávána pravděpodobně Valentinem.
Pokud zemře, zachrání svého partnera, ale nevrátí se, Ciel mu nikdy neodpustí a pravděpodobně bude hledat podobně šílenou cesty, jakou právě nyní on.
Poslední byla nejpozitivnější z možností, avšak nejméně pravděpodobná - vrátí se oba. Její pravděpodobnost byla rovna tomu, že se člověk zamiluje do démona a naopak, tedy téměř nulová.
Pohrával si s možností vrátit se do lidského světa a vyzpovídat Undertakera, avšak byl si téměř jist, že by mu neřekl nic, pravděpodobně proto, že by sám neměl tušení.
Z myšlenek ho znovu vytrhla Lucrecia.
"Skutečně ho miluješ?"
"Ať se zeptáš, kolikrát chceš, má odpověď bude vždy znít stejně. Ano."
"Jak moc ho miluješ?"
"Proč vůbec pokládáš takovou otázku? Odpověď je více než očividná. Tak, že hledám způsob jak zemřít."
"Dobře víš, že se nemusíš vrátit."
Sebastian si vzpomněl, co v takových chvílích říkával Ciel. V okamžicích, kdy nechal poroučet srdce. Něco zcela nevhodného pro muže jeho stavu a stejně tak i pro jeho komorníka.
"K čertu s tím." Zamumlal sklesle a začal přecházet po místnosti. Lucrecia se mu však postavila do cesty.
"Pak zbývá jediná možnost."
Sebastiana zasáhla nečekaná bolest v hrudi. Zavrávoral, ale tím pálivé tepání v hrudi pouze zhoršil. Nevěřícně hleděl široce rozevřenýma očima na svou matku a zelenou čepel trčící z levé části jeho hrudi. Lucrecia stoicky stála před ním a pevně svírala rukojeť zbraně zabíjející démony.
"O dceru se postará Valentine, neměj obavy." Zahlédl záblesk utrpení v jejích očích, cosi tak nepřirozeného pro jeho matku, a zaslechl poslední tichá slova, než se jeho vědomí propadlo do temnoty.
"Vrať se, Arime."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Sebastianovo tělo se zhroutilo k zemi s tupým úderem, jeho vždy živé oči ztratily lesk a prázdně hleděly do stropu. Z meče v Lucreciině ruce skapávala krev na koberec. Její zlaté oči se leskly, odrážely obraz jejího nejstaršího syna. Pravděpodobně svou dceru nikdy znovu nespatří, pochybovala, že se vrátí.
Odlesk meče zasvitl na koš a napůl lidská dívka se dala do hlasitého pláče. Ale démonka se nepohnula. Dále hleděla na synovo tělo, jindy tak elegantní a vzpřímené, nyní jako hadrová panenka, loutka s přestřiženými provázky, spočívalo v rozšiřující se kaluži krve.
Vytáhla ze šatů jehlu a nit. Pokud se Arim měl vrátit, jeho tělo muselo být nepoškozené. A tak Lucrecia Michaelis zašívala ránu, již sama způsobila, za doprovodu dětského pláče nesoucího se celým domem, dokud ji nevyrušilo rozražení dveří.
Pláč a výkřik zoufalství se slily v jedno.

Nevím, co vám k tomu napsat. Snad jen to, že doufám, že se vám děj nezdá příliš zdlouhavý a že máte stále zájem číst dál. Nedostala jsem žádné ohlasy, takže těžko soudit.
Vím, že to říkám každý týden, ale můj rozvrh se začíná zaplňovat, takže... Víte, co chci říct. :)
Tady skončím, myslím, že je zbytečné se více rozepisovat. :)
Byebye ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!