Konec, který se stal začátkem - Kapitola XXIV.

29. listopadu 2017 v 7:10 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XXIV. - Sharp in the Heart (Střep v Srdci)
"Skutečně, je s tebou nuda."
Naren se opírala o strom u cesty, zatímco se Cielovi po dlouhé době podařilo ji dohnat. Jakmile mu Undertaker předložil nejasnou zprávu o Lizzy a sídle, nemarnil čas a společně s Naren, která mu nedobrovolně dělala doprovod, vyrazil ke svému domu. Nicméně předchozí útěk před vojáky ho vyčerpal a nyní už stěží popadal dech, natož aby se démonce vyrovnal v tempu.
"Už...nedokážu... Nemůžu dál..." sípavě se nadechl a pokoušel se udržet alespoň zbytek svého postoje. Proto vyštěkl: "Buď alespoň užitečná a nějak mi pomoz! Nejsi tu snad na ozdobu!"


"Ale, mladý pán se začíná zlobit." Ušklíbla se, "Ale tohle mi nestačí. Co budu mít z toho, že ti pomohu? Nejsem charita, ani dobrosrdečný člověk."
"Máš na mysli hlupáka. Ani by nebylo zábavné, kdybys byla. Stejně jako tvůj bratr." Zasmál se krátce Ciel, dech už poněkud klidnější než předtím, "Proto je hra s vámi o tolik zajímavější."
Naren se usmála. Nebyl to její obvyklý kyselý úšklebek, ale lehce pobavený výraz, který téměř bez přestávky nosil na tváři Sebastian. "Skutečně, tvůj přístup je tak ojedinělý. Ještě jsem se za svůj život nesetkala s někým tobě byť jen vzdáleně podobným. Je věčná škoda, že jsi nyní démon. Na zajímavosti ti to ovšem neubírá, ba naopak."
"Všichni lidé jsou jako děti pohrávající si s ohněm. Někteří z nás se pouze naučili tančit po uhlících bez újmy. Ale to až po té, co jsme se krutě spálili." Cielův úsměv nahradil chladný pohled, jenž hleděl přímo k obzoru. Nebyl dostatek času na filozofování, čas hrál proti němu. Navíc se začínal v tomto ohledu nudit.
"Nemáme celý den." Naren přemýšlela stejně, jako mladý hrabě. Než se nadál, držela ho démonka v rukách a nadpřirozenou rychlostí běžela směrem k sídlu.
"Co to děláš?! Tohle je moc!" Ciel se červenal, cítil se poníženě jen z představy, že ho právě nese žena.
"Přál jsi si mou pomoc. Tady je. Ber, nebo nech být, chlapče."
"Jste všichni stejní." Zabručel, zatímco se snažil co nejméně dotýkat Nareniny hrudi a zároveň tlumit stoupající teplotu svého těla. Racionálně toto byla nejrychlejší cesta, nicméně to neznamenalo, že taktéž nejpříjemnější. Rozptýlení nalezl v myšlenkách.
Jeho mysl znovu bloudila kolem jediných dvou osob. Sebastiana a Rebeccy. Měl skutečný strach, ač se ho snažil skrýt sebevíce. Odmítal si připustit, že by se jeho partner mohl nevzbudit, ale přesto s každou hodinou se ta pravděpodobnost stávala znatelnější, jako když růži zabíjí mráz. Jejich dcera by přišla o okouzlujícího otce. V životě ztratil vše, rodinu, přátele, vůbec skutečný život. A poté, co dokázal tolik znovu nalézt, objeví se ta jediná věc, nad níž nemůže vyhrát: Smrt. Jemu samotnému se to podařilo, avšak platilo totéž i pro démony? Dal Sebastianovi rozkaz. A on by ho nikdy neporušil. To byla skutečnost, kterou si tak zoufale opakoval.
Dříve byl rozhněvaný, protože ho láska učinila zranitelným. Nebyl to ale cit, nýbrž osoby, k nimž city choval. Stejně, jako přijal svou bolest, byl nyní ochoten zcela přijmout i své další slabosti, jen kdyby mu to pomohlo získat Sebastiana nazpět.
Do toho všeho zasahovala nepříjemná událost s královnou. Ciel měl silné podezření, že osoba, která se postarala o jeho likvidaci, je tatáž, jež mu vložila sny během jeho blouznění. Kdosi, kdo se rozhodl využít situace, která perfektně seděla jeho účelu. Undertakerovy narážky na jeho 'živé sny' ho v tom pouze utvrzovaly. Znamenalo to však fakt, že stál proti další bytosti mimo tento svět. Volnou rukou si tiskl spánek. Tohle bylo až příliš.
Doufal, že za jeho nepřítomnosti se v sídle mohlo vyskytnout cosi, cokoliv, co by mu napovědělo, o co se jedná. Příliš mnoho neznámých ho omezovalo ve tvoření logických závěrů. Zároveň tušil, že v tento okamžik bude jeho dům nepochybně pod palbou, což by pro něho mohla vyřešit Naren. Jemu o starost méně, pro ni zábava.
"Řekni mi, hrabě," vyrušila ho žena z úvah, "proč někdo tvého věku uzavře kontrakt s démonem?"
"Proč démon uzavře kontrakt s dítětem?" Opáčil nevrle. Naren jeho otázku zcela vážně zodpověděla.
"Jelikož neexistuje žádný princip, který by pro nás ztělesňoval překážku pro jeho vytvoření. Na oplátku jsme zcela oddáni svým pánům, ať dítěti, či dospělému. Této skutečnosti jsi si dobře vědom. Nicméně, odpověď na mou otázku se ztratila kdesi na půli cesty."
Ciel sledoval rozmazanou ubíhající krajinu. "Věk jen těžko sehraje roli. Jsou to zážitky, nepopiratelné emoce a nejčastěji ničivá nenávist, které stvoří démona. Já měl více, než jsem potřeboval. Během jediné noci vše shořelo v plamenech. A já si přál vidět osoby, které to udělali, hořet stejně, jako tehdy svou usedlost. Rozervat jejich hrdla a nechat vrány živit se na zbytcích, jelikož smrt pro ně byla příliš dobrá. Tak málo stačilo k romu, aby do toho okamžiku slepé dítě otevřelo bránu své zkáze."
"Jsi fascinující. Přesto však, byla splněna všechna tvá přání? Tvé nejhlubší touhy a zájmy?"
"Ano. Došla naplnění v den, kdy jsem zabil posledního z vrahů mé rodiny, a taktéž i dne následujícího, když jsem poprvé povolil slabosti zvané 'city' aby mne ovládly."
"Ale existuje něco dalšího? Něco, co lidé nedokáží splnit ani v nejhlubších snech a temných nadějích?"
Její šepot byl svůdný, lákavý a silný. "Ano, jsou takové věci."
"Mohu ti je splnit, všechny do jednoho. Stačí se rozhodnout. Tu cenu dobře znáš. Chceš se mnou uzavřít kontrakt?"
Ticho bylo narušované jen jejím rychlým klapotem bot o cestu. Vzápětí se ale ozval tlumený smích. Naren překvapeně sklopila oči a setkala se s pobavenou chlapeckou tváří.
"Udeláš pro duši cokoliv, že? Vy všichni. A čím více přání a bolestí, tím lépe. Jste skuteční psi, věrní, ale přesto přijde čas, kdy zaboříte zuby do svých pánů, ve chvíli, kdy už vás nekrmí a nejsou užiteční."
Naren se lehce usmála. "V tomto nejsme zřejmě tolik odlišní od lidí. A ty jsi jedinečná duše. Taková, po jaké démoni touží. Čistá, přitom tak temná. Stojící v bahně jako celý svět, ale neposkvrněná." Její duhovky hladové zářily. "Bratr se pravděpodobně nevrátí, proč tedy neuchránit, co bylo jeho?"
Ciel se prudce odrazil. Nebyl si jistý, kde se v něm ta síla vzala, ale vzápětí stál na cestě před černovlasou ženou, vítr si pohrával s lemem hnědého kabátce. Ani jeden z nich se nehýbal, dokud Ciel nezvedl ruku a neodkryl kontrakt skrytý pod páskou.
"Jediný znak kontraktu, který na mém těle kdy bude, je tento pentagram. A ten tam také zůstane navždy, stejně jako muž, kterému patří, nikdy nezmizí z mého srdce. Žádné z dalších hořkých her nepřijímám, démone."
Nareniny duhovky krátce zažhnuly, ale rychle se vrátily do své původní hnedočervené barvy. Ciel si byl vědom, že většina podobných slov vyvolávala v démonech extázi, a proto se toho rozhodl lehce využít. Čím více bude mít démonka pocit neukojitelného hladu, tím snáze ji přinutí spolupracovat. Oproti Sebastianovi postrádala určitý díl důvtipu, což ho připravovalo o zábavu. Ale té si užije do sytosti, až bude Sebastian zpět.
"A pokud ještě jedinkrát proneseš, že se nevrátí, připrav se na bolestivou smrt." Vířící karmínová červeň zbarvila jeho pohled a smazala Narenin úsměv podobně, jako proud vody smyje bahno. Vzápětí se však navrátil i s lehkým zachechtáním.
"Ale jistě." Více neřekla.
Ciel se otočil a sledoval cestu, která se před ním vinula. Nezbývalo mnoho, sídlo bylo za následující zatáčkou. Beze slova pokynul rukou a rozeběhl se kupředu. Přemýšlel zároveň, zda by Naren skutečně mohla pozřít jeho duši.
_______________________________________________
"Kolik jsi jich zahlédla?"
"Něco kolem dvaceti. Pokud chceš, mohou být mrtví."
"Není nutné budit pozornost. Použijeme zadní vchod do kuchyně."
Ciel i Naren se skrývali mezi stromy jen několik stovek metrů od sídla, sledovali skupiny vojáků, které se kolem domu utvořily, a promýšleli nejsnazší způsob, jak se nepozorovaně dostat dovnitř. Naren pochopitelně hlasovala pro boj, nicméně Ciel doufal, že by bylo možné vše vyřešit v tichosti. Chtěl se jen porozhlédnout a znovu odejít, případně se postarat o Elizabeth, pokud Undertaker nelhal. Jeho nenápadnost y nyní byla výhodou.
"Dobrá, pokud jsme nic nepřehlédli, tak -"
"Oooh, co to tu máme za pohlednou dámu? Takový vzhled, jak nádherné!"
Ciel se zděšeně otočil, když zaslechl ten hlas, doprovázený šustěním listí, které způsobil neopatrný sestup příchozího z koruny stromu.
"Grell Sutcliff! Co tu k čertu děláš?!"
"Ha?! To jsi zase ty?! Myslel jsem, že už jsi konečně po smrti! A kdepak je vůbec můj drahý Sebby? Posledně jsme si nedokázali pořádně popovídat, kvůli jednomu malému skrčkovi." Naštvaně dloubl Ciela do žeber.
"Měl jsem pocit, že Sebastianův podpatek v tvém břiše byl vcelku jasná odpověď."
"Tomuhle vůbec nerozumíš. Sebby pouze chce, aby má láska k němu rostla, proto mě stále odstrkuje! Zato ty, jen není poblíž, už sbíráš nové démony, co?" Nenechal rozzuřeného Ciela odpovědět a poté se otočil směrem k Naren, kterou začal ze všech stran zkoumat.
"Ale tohle je neuvěřitelné! Musíš být někdo mému drahouškovi blízký, jste si tak podobní. Jen ty šaty," ukázal na Nareninu blůzu, "v tomhle ve společnosti neuspěješ, má milá. Potřebuješ pár rad a já jsem ideální kandidát na tuto práci!"
Grell se chystal vzít Naren kolem ramen, nicméně než se nadál, její bota se tlačila proti pruhované vestě. Ani nevěděl, jak se ocitl na zemi, avšak pohled na tu dívku byl vzrušující.
"Nemám zájem o tvou pomoc, Shinigami. Na můj vkus jsi až příliš přátelský, mé pochybnosti jsou dosti silné. Nemluvě o skutečnosti, že si nejsem vědoma jediné tvé spojitosti s mým bratrem."
Ciel měl pocit, že v Grellových očích téměř naskočila pomyslná srdéčka. S povzdechem si zakryl tvář dlaní. Proč zrovna dnes?
"Sebbyho sestřička! Sny se stávají skutečností! Tak podobní, tak krásní, oba chladní a odtažití! Jsem si jist, tohle je osud -"
Umlčela ho Cielova bota, která přistála na bledém obličeji. "Sklapni, idiote! Uslyší nás."
"Eeek! Do tváře ne! Jak se opovažuješ, takhle se chovat k dámě!"
"Máš podivné přátele." Poznamenala žena, zatímco se v pozadí ozývalo hlasité klení Smrtky, zoufale zachraňující svůj vzhled.
"Nechtěj vědět." Odpověděl stejnými slovy, jako ona jemu u Undertakera. Následovně se otočil zpět ke Grellovi oprašujícímu kabát.
"Co tady vůbec děláš?"
"Co bych dělal? Na rozdíl od někoho tady pracuju. Můj miláček Will mě sem poslal, ale jsem si jistý, že jen těžko snáší být ode mě příliš daleko. Proto si musím pospíšit a ty mě zdržuješ!"
"Neměl ještě před okamžikem zájem o Arima a poté o mne?" Naren začínala pochybovat o poslání, které jí dal otec. Skutečně, raději by se nyní nacházela v Amsterdamu se svým nejnovějším kontraktorem. Konečně nalezla někoho zajímavého a pouhá touha po nedosažitelné duši ji nezasytí.
"Nevšímej si ho, je to šílenec. Máme práci jinde."
Grell je zdržel více, než mu bylo milé. Ciel cítil jakési podivné zmatení, hluboko uvnitř, těkání, které si nedokázal vysvětlit. Netušil proč, ale měl pocit, že to souvisí se Sebastianem. Doufal pouze, že se nejedná o intuici ohledně Rebeccy, které by neporozuměl. Ale čím déle se tím zabýval, tím více mu čas tekl mezi prsty.
"Když tady není Sebby, nemám o vás zájem." Grell ho odstrčil z cesty a namířil rovnou ke světlu.
"Hej, o co se snažíš? Zastav!" Ciel se syčením snažil rudovlasou Smrtku zarazit, ale to už Grell vyšel z úkrytu a s pilou hozenou přes rameno vesele kráčel směrem k sídlu. Jeho vzhled nemohl zůstat vojáky nepovšimnut.
"Zdá se, že se nakonec konfliktu nevyhneme." Naren se objevila vedle Ciela a s úsměvem a založenýma rukama sledovala, jak Grell flirtuje s vojáky, kteří ho začali obklopovat.
"Měla jsi ho zastavit!"
"Nepřikázal jsi mi nic podobného."
Ciel otočil hlavu k její nevinné tváři. "Jestli budeš stát v cestě mně nebo komukoliv z mojí rodiny, zabiju tě. Je to srozumitelné?"
Jeho půlnočně modré oči nezářily, přesto si démonka byla jistá, že u každého obyčejného člověka vzbudí úctu i strach. "Nemůže být srozumitelnější, hrabě."
Chlapcův pohled se vrátil zpět ke scéně, která se změnila. Slyšel ječivý hlas. "Kluka máte tamhle, dělejte s ním co chcete."
"Prokletý bastard!" Zavrčel Ciel, "Musíme ihned k zadnímu vchodu. Pojď!"
Zatímco přebíhali, Ciel s tísní a úzkostí uvažoval, jaká práce sem mohla Smrtku dovést. Než stihl učinit jakékoliv závěry, planinou otřásly první výstřely.

Omlouvám se, tahle kapitola měla být původně o dost delší a zajímavější, ale v poslední době mám v rodině hodně rušno a ve škole zrovna tak, takže mi zbývá jen málo času na psaní. Doufám, že mi pro jednou prominete trochu méně akce. ;) Příští týden to bude lepší. Pokud by mi to někdy vyšlo, ráda vydám část navíc (ale nic neslibuji). Zatím! :*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!