Konec, který se stal začátkem - Kapitola XXV.

6. prosince 2017 v 7:17 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XXV. - I want to meet you again (Chci tě znovu potkat)
Naren se Cielem se bez úhony dokázali dostat k zadním dveřím vedoucím do kuchyně. Vojáci byli dostatečně hloupí na to, aby prohledávali místo, na které ukázal Grell a jen pár z nich zahlédlo dvě postavy běžící směrem k domu. Sotva za nimi však dveře zaklaply, ozvalo se zoufalé ječení.
"Pusťte mě dovnitř, vy dva! Přeci nenecháte dámu napospas těm hrubiánům! Takhle se před Sebbym už nebudu moct ukázat, pro pána!"
"Otevři. Jestli nezmlkne, přiláká sem celou armádu." Ciel vztekle zavrčel a začal se probírat zásuvkami, jestli by se mu nepodařilo najít nějakou zbraň. Zatímco Naren odemykala dveře, vytáhl celou paletu s příbory.


"Vezmi si tohle. Předpokládám, že používat je dokážeš."
Grell propadl dveřmi a okamžitě začal nadávat na Nareninu neopatrnost, ale ta ho velice rychle umlčela podpatkem na krku. Ciel se ušklíbl. Začínala si zvykat.
"Jistěže je umím používat. Neočekávej, že Arim je jediný z nás schopný. Ačkoliv," rozevřela vidličky do vějíře, "preferuji zlato před stříbrem."
Ciel protočil oči. Vzápětí se jeho pozornost přesunula na vázaný notes, který ležel otevřený na zemi. Podle polohy předpokládal, že vypadl z kapsy rudovlasé Smrtce. Co ho ovšem vyděsilo, byla stránka, na níž byla kniha otevřená. Fotografie, která byla na stránce, ukazovala veselé děvče s blond vlasy.
Elizabeth Midford, narozena 1874, smrt 1892, věk 17 let, důsledkem bodné rány mečem.
"Ne..." Šokovaně ustoupil. Proto mě sem Undertaker poslal. Musím ji najít!
Sebral notes ze země a schoval ho pod košilí. Grellovi bude chvíli trvat, než si všimne, že sešit chybí, a Ciel byl odhodlaný toho využít jakýmkoliv způsobem.
"Jdeme!" Zakřičel na Naren a rozeběhl se po schodišti.
Probíhal chodbami, jak nejrychleji dokázal a otevíral po cestě dveře do všech místností. Nenalezl ale nikoho. Právě se chystal rozrazit dveře knihovny, když se u něho zjevila Naren.
"Myslíš si, že si nevšimne? Možná je šílený, ale ne zcela hloupý."
Ciel okamžitě pochopil, že mluví o Smrtce. Věnoval jí bleskový pohled, sotva stihl zaostřit, a jeho oči se znovu stočily ke klice.
"Nejde o to, aby si nevšiml. Pouze musí být slepý na dostatečně dlouhou dobu. A o to se postaráš ty."
Nedal jí příležitost k odpovědi a s prudkým trhnutím prošel do místnosti. Vzápětí na něho mířily dvě pušky, jedna s bajonetem, druhá ostřelovačská.
"Pane, jste to vy?!" Mey-rin okamžitě sklopila zbraň. Výrazné oči, tentokráte bez brýlí, se zalily slzami.
"Prokrista, mladý pane!" Bard následoval jejímu příkladu, avšak s tím rozdílem, že mu puška šokovaně vypadla z rukou.
"Náš pán! Vrátil jste se!" Ciel se nezmohl na jediné slovo, když ho Mey-rin s pláčem přitáhla do náruče a Bard, nervózně mnoucí cigaretu mezi prsty, se k ní přidal.
"Neříkal jsem to? Neříkal jsem, že se mladý pán v pořádku vrátí? Tohle je náš pán!"
Ještě několik okamžiků nebyl Ciel s to setřást dramaticky vzlykající služebnou a kuchaře, nicméně mohl být rád, že s nimi není Finny. Nikdy by se odsud nedostal.
Naštěstí se oba dva služebníci probrali do reality a ihned začali informovat o probíhající situaci.
"V zahradách se o ně postaral Finny. Pokud se tam ještě někdo ukáže, nemá šanci."
"Okolí jsem se pokusil vyčistit plamenometem a trochou dynamitu, když bude potřeba, mužů ho odpálit. Ale je to nouzový plán." Pokračoval po Mey-rin Bard.
"Co příjezdová cesta?" Ciel v duchu skládal mapu a byl vděčný, že jeho sluhové nejsou vždy jen nepoužitelní flákači. Pokud šlo o bezpečí, byli to nejlepší vojáci, jaké si mohl přát.
"Bylo jich příliš, pane," Mey-rin zavrtěla hlavou. "Snažila jsem se je s Bardem odlákat na přístupnější místa, ale bez úspěchu. Navíc ze střechy je na nás příliš vidět, nemáme vhodný prostor."
"Dobrá, odvedli jste dobrou práci. Potřebuji, abyste se postarali o všechny, kteří by se přiblížili k sídlu z jiné strany než zpředu. Jasné?"
"Ano, pane!" Postavili se do pozoru a bylo vidět, jak moc jsou hrdí na svůj výkon. Ciel uznával, že mají plné právo.
"Ještě jedna věc," zastavil se na odchodu a ohlédl se. "Viděli jste tady Elizabeth?"
"Když o tom přemýšlím, byla tady ve stejnou dobu, kdy se objevily vojáci," ozvala se černovlasá služebná. "Ale potom vypukl chaos. Doufám, že je v pořádku."
To já také, pomyslel si Ciel, zatímco sprintoval k pracovně.
"Jsi jen další patetický člověk, že?"
"Proč tedy všichni tolik toužíte po mé patetické duši, hm?" Zasmál se tlumeně Nareniným slovům. Žena se znovu zjevila po jeho boku jako přízrak.
"Pokládám si podobnou otázku," Odvětila démonka. "Nicméně pokud bys stál o radu, tvé drahé děvče má plné ruce práce ve vstupní hale."
U ucha se mu ozval pobavený hlas. "Spěchej, mnoho času nezbývá."
Nebyl si jistý, zda ví něco víc, než říká, ale rozhodně se o tom nehodlal přesvědčit, až bude příliš pozdě. Avšak Naren nelhala. Už z dálky slyšel řinčení zbraní.
"Elizabeth!" S výkřikem zastavil u schodiště, jen aby spatřil svou bývalou snoubenku stát uprostřed široké místnosti s mečem v ruce, šatech potrhaných a vlasech nečekaně stažených do jediného uzlu stejně, jako její matka. Cielova teta Francis společně s manželem Alexisem stáli zády k sobě, každý proti dvěma vojákům.
Jakmile Lizzy zaslechla Cielův hlas, zneškodnila nejbližšího útočníka a obrátila pozornost směrem vzhůru. Mladý hrabě viděl, jak se její oči plní slzami.
"Ciele!" Sklopila meč a rozeběhla se po schodišti vzhůru. Jenže...
"Lizzy, pozor!" Jeden z vojáků, kteří už neměli být schopni útoku, se přeci jen postavil na nohy a nyní využil nepozornosti mladé dívky k útoku. Elizabeth neměla šanci ránu odvrátit.
Nemohli to stihnout. Ani Francis, ani Alexis, byli příliš daleko. Přestože Elizabeth očekávala nadcházející bolest, nepřišla místo ní zazněl krátký výkřik.
Zděšeně otevřela oči, jejichž víčka předtím pevně stiskla k sobě. Zelené oči se setkaly s hlubokýma modrýma, v nichž se zračilo nezlomitelné odhodlání.
"Ciele, ne!" Podepřela chlapcovu postavu a umožnila mu znovu se narovnat. Ciel dokázal jen stěží popadnout dech, bolest v pravé části boku byla nesnesitelná, ale věděl, že se rána brzy zhojí. Důležité bylo bezpečí jeho příbuzných.
Muž, který probodl jeho bok stihl pouze vytáhnout meč ze Cielovi rány, na což hrabě reagoval tichým syknutím, a vzápětí ho ztráta rovnováhy na stupni schodiště definitivně připravila o bojeschopnost. V Lizzyiných očích se zračila čirá hrůza.
"Jsem v pořádku, nic se neděje, Elizabeth. Všechno... se vyřeší." Zhluboka se nadechl.
"Teto Francis!" Cielova ruka udělala pro Elizabeth nesrozumitelný posunek, ale její matka ihned pochopila. Sáhla pravou rukou za záda a v příští vteřině přistál Cielovi v ruce revolver jejího manžela.
"Neplýtvej náboji, synovče!" Zasmála se, než stihla bodnout dalšího z vojáků. Vypadalo to, že jejich řady neberou konce, ale nyní, když viděla, že její dcera je v bezpečí, mohla znovu útočit plnou silou a bez obav.
Hrabě reagoval rovněž smíchem. "To nemám v úmyslu." Práskání pistole se mísilo s cinkáním kovu a bolestivými výkřiky raněných. Ciel udržoval Lizzy i přes její stížnosti v bezpečné vzdálenosti a sám trpělivě mířil na příslušníky gardy Jejího Veličenstva, jeho jedinou komplikací byl silně krvácející bok. Tentokrát neměl co ztratit, psancem se stal již předtím. Nehodlal svůj dům nechat lehnout popelem kvůli křivému nařčení.
Zbýval mu poslední náboj, který se však rozhodl zužitkovat jinak, než veškeré předchozí. Nemohl tušit, kolikrát ještě dojde k útoku na Elizabethin život, domníval se však, že zná způsob, jak tuto možnost definitivně odstranit. Vymanil se z Eizabethiných paží a zpod košile vytáhl sešit. Vyhodil ho vysoko do vzduchu. S následujícím výstřelem notes přeletěl halu a přistál u dveří. V jeho prostředku zel široký spálený otvor. Pokud smrt nezastaví nebo alespoň nezpomalí tohle, enevedl, co víc. Grell nebude mít radost.
Většina boje se zastavila, jako kdyby snad jeho poslední kulka dokázala vše zpomalit. Elizabethiným rodičům se podařilo dostat bezpečně zády ke schodišti a Ciel postřehl černý stín pohybující se u stropu. I přes velkou ztrátu krve a lehce rozmazané vidění byl stále schopen chladně kalkulovat se všemi možnostmi. A nyní se nabízela jedna skutečně báječná.
"Nuže!" Rozpřáhl ruce proti útočníkům, ignorujíce bolest ze znovu rozevřené rány. "Vtrhli jste do mého domu, pokusili se zabít mou snoubenku s rodinou a nyní i mě. Co bude následovat?"
Nepřátelsky vyhlížející oči vojáků se trochu zmateně roztěkaly. Očekávali boj, nikoliv proslov od hrozivě autoritativního a děsivého, přesto malého kluka. Někteří z nich nervózně rovnali pažby zbraní.
Ciel se zasmál a otřel trochu krve z koutku úst. "Neznáte odpověď? Dobrá. Chci mluvit s vaším velitelem, jako člověk, ne jako zvíře bažící po krvi."
"Velitel jsem já." Ze skupiny přibližně patnácti mužů, kteří stáli okolo, vystoupil tmavovlasý voják s mnoha odznaky na klopě. Jeho postava byla vzpřímená, hlavu držel hrdě zdviženou. Ciel si všiml, že i přes skutečnost, že je považován za zločince, tento muž k němu chová určitý respekt.
"Se vší úctou, hrabě, vaši vojáci byli ti, kteří zaútočili první."
"To je zjevné, chránili můj majetek. Plnili mé rozkazy."
"Naše brigáda neplánovala útočit, avšak byli jsme napadeni. Navíc, jste nyní psancem Jejího Veličenstva. Je nutno vás ihned zadržet."
"Opakujete se, generále," odsekl Ciel. "Ačkoliv mi lichotí, že stojím královně za takové úsilí, vše má své hranice. Ať pro vládce či psy, jako jste vy a já. A vy jste je překročili."
Ignoroval další generálova slova a rychle se otočil na Francis. "Musíte ihned odejít. Cením si vaší pomoci, ale v tuhle dobu je nutné, abyste se mnou nebyli nijak spojováni."
"Rodina je pro mě nejdůležitější, Ciele," odvětila odhodlaně Francis, zatímco Alexis přikyvoval. "Pevně věřím, že muž tak zásadový jako ty by nikdy neučinil z čeho jsi obviněn. A na spojení nezáleží, beztak je zde příliš mnoho svědků."
Tady se ale nejedná o hloupou čest. Ciel zvedl hlavu a spatřil na balkoně stojící Naren s vyčkávavým výrazem. Věděla, co se bude dít. Hrabě se na ni ušklíbl. "Nebudou žádní svědci."
Bez vysvětlení se otočil zpět k vojákovi. "Generále, uvědomujete si, že jste pouze další figurkou v poli?"
Muž polkl. Očividně nebyl ve své kůži, ale snažil se to co nejvíce zakrýt. "Ovšemže, to my všichni. A sloužíme jí se ctí!"
"Pak tedy musíte počít s možností," Ciel sáhl za svá záda se zcela slyšitelným cvaknutím. "že slabší figurka padne."
Výstřel se rozlehl poloprázdnou halou. Z hlavně černé pistole stoupala spirála kouře stejně líným tempem, jakým se tělo bez života hroutilo k zemi.
Cielova tvář byla zcela prázdná. V jeho nitru se vše bouřilo, jelikož nepříjemný pocit, který cítil mezi stromy za sídlem, pomalu ale jistě sílil. Něco se dělo se Sebastianem. A on netušil, zda je to dobré, či zlé. Tyhle loutky však plýtvaly jeho drahocenným časem.
"Chtěl jsem si promluvit jako člověk s člověkem. Ale pravdou je, že lidé nejsou víc než zvířata a také se podle toho chovají. Já, hrabě Ciel Phantomhive, nejsem výjimkou."
Zahlédl překvapený výraz všech členů rodiny Midfordových. Jeho mysl se tím zabývala jen málo.
"Naren." Oslovil ke zmatení všech prostor před sebou. "Vím, že nemáš tu čest být jedním z mých služebníků, přesto bych tě rád o něco požádal. Mohla bys zde přítomným ukázat, jak vypadá pohostinnost rodu Phantomhiveů?"
Její smích byl sotva slyšitelný, o to však hrozivější. "Pro jednou mohu říci, že mi bude potěšením."
Dříve než Naren rozpoutala krvavý ples, Ciel i přes protesty donutil Francis s ostatními odejít. Odvedl je zadními dveřmi a Elizabeth slíbil, že na sebe dá pozor a nevystaví se nebezpečí. Jak prostá a průhledná lež. Jejím důkazem byla samotná pravda, že Cielova rána se stále neuzavřela a kapky krve za ním nechávaly cestu. Byl jen rád, že Grell se kdesi ztratil. Potýkat se s jeho hyterií by v něm pravděpodobně probudilo nechtěnou sílu. Démonka, zdálo se, svou práci odvedla.
Ciel sebral ručník ze Sebastianova pokoje, aniž by se rozhlížel a probouzel tak nechtěné vzpomínky, a přitiskl ho se zalapáním po dechu do tratoliště krve.
"K čertu. Pospěš si." Zaklel a znovu začal stoupat do pater ke své pracovně.
Na stole se mu kupila korespondence i noviny za poslední týden jeho absenci v sídle, smlouvy, a konečně i dopis s královskou pečetí. Ciel pečeť zlomil a ve stručnosti zjistil, že obsahem je pouze jeho předvolání ke dvoru, kterého se nemohl účastnit vzhledem ke své nepřítomnosti. Dalším dopisem bylo samotné oznámení o zatčení.
Dále se snažil najít jakýkoliv náznak nebo informaci o osobě, která podle jeho mínění stála za vším, ale ani jediná věta nenaznačovala směr, kterým by se měl ubírat. Žádné podezřelé firmy ani vlastníci, či žádosti o smlouvy a nelegální pomoc, díky níž by mohl být později usvědčen. Nemuselo mu záležet na minulosti, jenže si byl téměř jistý, že tento muž zná způsob, jak mu vrátit Sebastiana zpět.
Jeho pohled upoutal titulek novin hovořící o zvyšující se kriminalitě v centru hlavního města a větších aktivitách podsvětí. Podle textu se objevovalo stále více osob z vyšších vrstev, jež byly do nelegálních obchodů a činností zapojeny.
Vztekle udeřil do hromady papírů a všechny listy se rozlétly po podlaze. Bylo to prosté, naprosto snadné. Motýlí efekt, jediný článek otištěný ve správných novinách stačil na rozpoutání bouře, informace podána korektním způsobem, která dokáže vyvolat tisíce pochybností i u vládce. A pokud byl dotyčný skutečně našeptávačem královny, měl v ruce všechna esa.
Říznutí v ráně mu podlomilo nohy a přinutilo ho klesnout na zem mezi papíry. Přeprodej části firmy se rozpouštěl v další krvi, ačkoliv Ciel cítil, že se rána začíná uzavírat. Jeho fyzická bolest se mísila s utrpením duše. Proklatě, tohle je příliš. Jsem bez Sebastiana bezmocný. Dobře si uvědomoval, že to byl právě jeho služebník, který vždy odvedl největší část práce. Často byla situace složitá i pro něho a nyní, když Ciel nemohl projít po ulici aniž by strhl poplach, vše se zdálo nemožné. Byl znovu tím desetiletým chlapcem uzavřeným v kleci, zbrocený krví a vězněný hněvem. Bez Sebastiana byl nic, jen další neschopný člověk z řad lidstva.
Prudce se udeřil přes tvář, až mu na tváři zůstal otisk prstů. Idiote, litovat se ti nepomůže! Vstaň a bojuj. Pro svojí dceru i pro něho, který se vrátí. Nikdy rozkazy neporušil! Zamiloval se do tebe a ty do něho. To je ten nejsilnější důvod, jenž je potřeba.
"Nevzdám se, ty bastarde. Ani kdyby ses měl vrátit za sto let!"
Jeho oči se překvapeně rozšířily. Byl to jediný úder srdce, silnější než ostatní. Tohle je...
Pokud to byla pravda, pokud to, co cítil bylo skutečné...
Nechal všechno ležet na místě a vyběhl na chodbu. Klapot jeho bot dozněl až na schodišti, kde se srazil s Naren, která si pravé utírala krev z rukou do haleny. Její duhovky stále lehce zářily.
"Je hotovo. Musím říci, že s nimi nebyla ani v nejmenším zábava, nicméně i tak -"
"Odcházíme," skočil jí Ciel do řeči. "Ihned."
Přizvedla obočí a zavrtěla hlavou. "Co tak najednou? Tvá lidská povaha je vážně otravně nerozhodná."
"Nehodlám to řešit, opouštíme sídlo ať se ti líbí, nebo ne! Mey-rin, Barde!" Křikl na sluhy, kteří se objevili u paty schodiště. "Ukliďte tady a dál se starejte o sídlo společně s Finnianem."
Kráčel ke dveřím, ale Naren ho nenásledovala. Ignorovala jeho slova a pohodlně se opřela o zábradlí. "Konečně pochop, hrabě, že nejsem tvůj pes jako můj bratr. Bez důvodu či motivace nemám jediný důvod se pohnout. Takže?"
Ciel se zhluboka nadechl a pomalu se otočil zpět. Jejich pohledy se srazily, jako voda a oheň. Cielův hlas byl velice tichý, téměř nejistý, avšak i přesto lehce nadějný, a donutil Naren překvapeně otevřít ústa, když zašeptal: "Vrátil se."

Pardon, pardon! Prosím, nevražděte mě za ten pomalejší děj! Vážně chci vidět Ciela a Sebastiana zpátky u sebe, ale všechno se mi zdálo tak důležité, že jsem to zkrátka nedokázala vynechat. :) Nicméně, příště bude konečně ten okamžik! Můžete zkusit hádat, jak se Ciel zachová, až znovu Sebbyho uvidí? A co naopak? Tentokrát už se to dozvíte. Díky moc za vaši podporu trpělivost a bude se těšit příští týden.
A. Alford
PS: Slibuji, že naši drazí hrdinové už od sebe nepůjdou až do konce příběhu. ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!