Konec, který se stal začátkem - Kapitola XXVIII.

27. prosince 2017 v 9:31 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XXVIII. - Wolf among Hunters (Vlk mezi Lovci)
Ruch hlavního města dokázal skrýt každého. Od malého zlodějíčka přes měšťana prodávajícího bez povolení až k aristokratům vedoucím nelegální transakce a pořádajícím nevinné večírky pod mnohem hlubšími záminkami. Proto bylo tak ironické, že jeden chlapec se svým komorníkem nedokázali ani přejít ulici, aniž by na ně byla povolána polovina královského vojska.


"Vím, že je to nepohodlné, ale prosím, měj trpělivost." Sebastian klečel v postranní uličce a upravoval okraj prostých hnědých šatů, které pro Ciela opatřil ještě v Pekle. Na hlavě malému chlapci seděl čepec společně s parukou světlých vlasů, jež zakrývaly i oko s kontraktem. A celý jeho obličej žhnul hanbou i vztekem.
"Proč ty můžeš mít jenom jiné oblečení a účes, ale mě musíš navléct do dívčích šatů?!"
Sebastian měl na sobě jeden z otcových obleků, konkrétně v sytě fialové barvě, a černé vlasy mu nyní sahaly do půli zad stažené tmavou stuhou stejně jako těsně před Cielovou smrtí. I přes tyto pouhé lehké změny by ho nikdo nemohl považovat za prostého sluhu.
"Proč se tak rozrušujete, můj pane? Jako kdyby se tak stalo poprvé, že?" Zvedl démon hlavu a zašklebil se na hraběte zatínajícího ruce v pěst, zatímco rychle zašíval roztrženou látku. Ciel si na tento typ oděvu v londýnských ulicích stále nedokázal zvyknout a klopýtal na každém kroku.
"Sklapni! Tohle si s tebou ještě vyřídím, ty bastarde."
"Bude mi ctí. Ale v tento okamžik musíme vyřešit jinou potíž," Pokynul rukou ke koši překrytému tenkou látkou, pod níž spala jejich dcera. "Není přípustné chodit s dítětem po městě, vypadáš příliš mladě na její matku a pokud by byla její přítomnost odhalena, lidé by mohli mít velice nepříjemné otázky."
"Existuje jen jedno místo, kde bude v bezpečí, ačkoliv bych si raději překousl jazyk, než ji tam odnést, ale nemáme jinou možnost," Ciel hlasitě vzdychl, čelisti křečovitě sevřené. "Musíme k němu."

"Hrabě, hehe, v poslední době se mi tu objevuješ nějak příliš často na to, že by ti nyní chtěl každý zaplatit za dřevěné lože. A dokonce máš i doprovod oproti poslední návštěvě!" Undertaker vypadal jako vždy v nejlepší náladě, zatímco se povaloval po víku nejbližší rakve a připomínal tak spokojenou kočku, přestože podle Ciela ležela mnohem konkrétnější definice v díle Lewise Carolla: kočka Šklíba. Větu 'Tady jsme všichni šílení' by si mohl vyvěsit na domovní štít.
"Nejsem tady pro zábavu," odvětil břitce Ciel a strhl z hlavy svou paruku. "Potřebuji informace a... laskavost."
"Hahahaha!" Undertaker náhle vybuchl smíchy. Ciel těžko hádal, zda kvůli jeho oblečení, které mu bezpochyby muselo poskytnout pobavení, nebo proto, že u něho hrabě Phantomhive žádal laskavost. Obojí mu vytvářelo rudou mlhu před očima.
"Tak komorníku, jakpak se dařilo na Onom světě?" Zazubil se Undertaker, zcela ignorujíce Cielovu přítomnost.
"Pozoruhodný pobyt, mnohokrát děkuji za váš zájem," Usmál se sladce Sebastian. "Avšak domnívám se, že nebudu mít tu čest znovu navštívit toto pozoruhodné místo, proto není na škodu si odnést menší suvenýr."
"Skutečně? Zřejmě jsi první, kdo chodí do světa mrtvých na nákupy," Zahihňal se hrobník. "Pořídil jsi tam snad tyhle půvabné šaty pro malého hraběte?"
"Oh, to zajisté ne," Sebastianovy oči se přivřely a rty zformovaly chladný úsměv, dlouhé vlasy spadající přes rameno pouze podporovaly temný vzhled démona. "Bylo mi poskytnuto cosi mnohem hodnotnějšího. Ale to už beztak víte."
Dlouhý černý nehet poklepával na okraj klobouku. "Možná. Možná ne."
"Hej, přestali byste laskavě ignorovat svoje okolí?!"
Ciel začínal ztrácet trpělivost s jejich nadpřirozeným klábosením. Tímto nápadem riskoval více než dost, čehož si byl dobře vědom, a nechtěl své rozhodnutí déle natahovat, jelikož se obával, že by ho mohl s delším časem změnit. Cítil znechucení i hněv, ale i přesto věděl, že pokud má volit mezi svými pochybnými spojenci, je hrobník jediný, u něhož může najít relativní oporu. Marné naděje si nedělal. Pokud by došlo na lámání chleba, pravděpodobně by se přiklonil na tu stranu, která by nabídla nejvíc, jako každý. To, že Ciela skryl před vojáky, však mluvilo v jeho prospěch stejně jako podíl na záchraně Elizabethina života.
"Copak potřebuje naše mladá dáma? Hehehe." Undertaker si položil hlavu na ruku na svém pracovním stole - pokud tak šlo nazývat kus dřeva v čele místnosti - a nechal své nehty klapat o jeho povrch.
"Musíš se postarat o naši dceru. S námi nebude v bezpečí nikde." Ciel viděl, jak se Sebastian instinktivně narovnal. Byl zásadně proti už jen kvůli faktu, co byl Undertaker zač, nicméně objektivně musel uznat, že jen těžko bude možné najít někoho diskrétnějšího. Samotné hrobníkovo bláznovství bylo tou nejlepší ochranou.
"Dejme tomu, že to udělám. Co z toho budu mít? Ty, hrabě, jsi hledaný, bez peněz a prostředků, očividně zoufalý, s dítětem v rukách a především," Naklonil se téměř spiklenecky přes stůl. "naprosto bezbranný."
Sebastian netušil, co Undertaker spatřil, přesto jeho tváři byl náhle vepsán očividný šok, když skrze dlouhé vlasy hleděl na chlapce před sebou. Cielův hlas, ač byl tichý, připomínal svou silou oceánskou bouři. "Možná jsem ztratil postavení, ale nikdy se znovu neopovažuj tvrdit, že jsem 'bezbranný'."
Netrvalo dlouho a rty se znovu stočily do psychopatického úsměvu, přičemž propouštěly tiché hihňání.
"Miluji překvapení, která mi dokážeš připravit hrabě! Tak tedy dobře, postarám se o vaši dceru. Přeci," Rozhodil rukama v gestu obsahujícím celý obchod. "postýlek mám dost."
"Pokud by se jí snad měla přihodit nějaká nehoda, uvědomte si, prosím, že život našeho druhu je dostatečně dlouhý na to, abychom jeho drobnou část mohli strávit příjemným lovem," Odvětil Sebastian mimochodem, zatímco srovnával lem svých rukavic. "Možná se ze mě stal otec, což však neznamená, že má záliba v 'rudé barvě' ustupuje."
"To ani nemůže, hehe. Jednou bestie, navždy bestie, komorníku."
"Vskutku, alespoň jednu věc máme společnou."
Cie je skepticky pozoroval. Zatímco oba měli nasazeny své nejpřívětivější masky, pod povrchem viděl dva nepřátele připravené rozpoutat krvavý masakr. Ačkoliv by se nad takovou podívanou nenudil, zarazil rostoucí hustotu vzduchu.
"Ještě je tu jedna věc. Objevila se u tebe v poslední době nějaká podezřelá úmrtí? Osoby se stejnou příčinou smrti, jiným spojujícím faktorem nebo někdo mrtvý za podivných okolností?"
"Objevuje se spousta věcí, ale žádná nepřijde zadarmo. Copak mi nabídneš? Dnes jsem se nasmál dost."
Ciel rázně vyšel kupředu a opřel se dlaněmi přímo před hrobníkovým obličejem. "Co třeba tělo, které bys mohl prozkoumat dle libosti a jehož detailní pitva by tě mohla skutečně zajímat?"
Undertaker se opřel o ruce. "Hm, to zní lákavě. Je to něco, co mi hrabě ještě nikdy nenabídl, a obsahuje určité pokušení. Dobrá, beru tě za slovo."
Stříbrnovlasý muž sáhl pod stůl a vytáhl svázaný stoh papírů.
"Za poslední týden se mezi mými klienty rozmohl určitý neduh, konkrétně smrt v důsledku udušení. Ale pokud se podíváte blíž, zjistíte, že to nebyli takoví nevinní andílci, když lapli po dechu naposledy, hehe."
Ciel prolistovával záznamy. Celkem obsahovaly sedmnáct osob se zástavou dýchání jako příčinou smrti, všichni mezi dvaceti a třiceti lety. Sebastian, který mu četl přes rameno, náhle přiložil prst na konkrétní řádek.
"Toto je klíč, jenž hledáme."
Papír šustil, když Ciel otáčel listy a potvrzoval, že jeden bod je společný u všech.
"Opium. Při předávkování způsobuje silný útlum dechu a následně i smrt," Otočil se k démonovi za svými zády. "Sotva zmizím, jsem uprchlík a ztratím veškerou moc nad podsvětím, začnou se objevovat mrtví kvůli opiu."
"Jen málokdo si může dovolit vést takový obchod. A shodou okolností můj pán toho největšího vůdce zná." Sarkasmus ze Sebastianových slov by se dal setřít nožem.
"Tohle není náhoda."

"Ale, jaká to fascinující náhoda!"
Lau před nimi stál jako pokaždé ve svém čínském odění s rukama zasunutýma hluboko do širokých rukávů. Na Cielovo prohlášení o spojení s mrtvými zareagoval zcela nevinně, což pouze posilovalo Cielův hněv a netrpělivost.
"Fajn, zkusím tedy začít jinou otázkou. Donášel jsi na mě informace poté, co jsem byl prohlášen za hledaného?"
"Ale hrabě! Co si to o mě myslíte, o svém věrném příteli?" Pronesl asiat co nejpřekvapeněji, ale na Ciela mohl jen stěží zapůsobit.
"Právě že nic dobrého. Nicméně zřejmě nemáš nejmenší důvod vydělávat si peníze tak ubohým způsobem, když tvůj obchod kvete. A teď skončíme s tou fraškou, chci vědět, kdo chodí nakupovat největší zásilky."
"Co vás vede k závěru, že nenakupují drobní zlodějíčci nebo ubozí lidé bez naděje, každý jednotlivě?"
"Je to očividné. Osoby, jejichž seznam mám v ruce, zemřely v důsledku silného předávkování. Měli v těle tolik opia, že by jim na to jediný balíček, který prodáváš, nemohl stačit. Vzhledem k tomu, že nikdy neprodáš na ulici více než dva najednou kvůli snížení riziku potíží, které z toho plynou, a každý prodej ti tvoji překupníci hlásí, začal bys být velice opatrný, jakmile by ses dozvěděl o úmrtích. Z čehož je možné snadno vyvodit, že ty za šíření tentokrát nezodpovídáš. Někdo objednal zásilku a nyní ji rozprodává více než lehkomyslně bez ohledu na následky."
Lau se svým typicky úlisným úsměvem pokýval hlavou. "Výborně, hrabě, vaše dedukce nezahálí ani v ženských šatech. Ale musím připomenout, že následná distribuce není mou starostí -"
"Víš, komu prodáváš," Skočil mu do řeči Ciel. "Možná jsi hlupák, ale ne tak velký."
"Hm," Lau pomalým krokem přešel přes salon, do něhož je po příchodu uvedl, a pohodlně se posadil na pohovku. "Protentokrát vás zklamu. Jméno bylo dozajista falešné. Ale objevují se zvěsti o jedné osobě, chlapci konkrétně."
"Chlapec? Co s tím má společného?"
"Říká se mu Přízračné dítě. Objeví se, poskytne 'službu' a znovu zmizí. Lidé říkají, že je ochoten zachránit život v nouzi, pokud je to v jeho moci. Mezi jinými údajně oplývá značným množstvím sladkostí různého druhu. Pokud vám může někdo poradit, snad on," Překupník se zasmál. "Takový váš menší protipól, hrabě."
"Ty...!"
Ciela dnes rozzuřilo více než dost věcí a culící se černovlasý muž před ním, zcela očividně bez špetky respektu, ho doháněl na samotný okraj. Bylo toho příliš, až dost na poslední týdny.
"Mladý pane..." Sebastian vzal chlapce kolem ramen a nenápadně mu stiskl ruku. Situace se vymykala jejich kontrole. Informace, jež očekávali, se nedostavili, jejich teorie nemělo co potvrdit a veškerá jistota, které se jim dříve dostávalo, zmizela rychleji než kapka vody v ohni. Znali pravdu, ale nemohli učinit další krok, nikoliv v tomto stavu.
Ciel neznal jiný život než naplněný sloužením. Ačkoliv on sám rozkazoval lidem kolem sebe a žil s pocitem, že svět je jeho herní deska, byl to on, kdo nikdy nevystoupil ze stínu služeb. Bez svého majetku a síly z něj plynoucí, bez postavení, byl jen obyčejný chlapec, dítě potýkající se se starostmi, které mu nikdy neměly příslušet.
K Sebastianovu překvapení Lau jejich počínání nijak nekomentoval. Beze slova pohyboval dýmkou k ústům a zpět a vyfukoval obláčky kouře. Ozval se až po kratším čase.
"Očekával bych, že se zmíníte o nové dvorské legendě. Tajemný šlechtic v oblibě Jejího Veličenstva, až podivuhodně neznámý, bez minulosti."
Ciel okamžitě zpozorněl a prudce zvedl hlavu, kterou na okamžik bezděky přiložil k Sebastianově hrudi.
"Víš o tom cizinci víc?"
"Ne, ani slovo. A co vy?"
Hluboký výdech byl to jediné, na co se Ciel zmohl. Byl vyčerpaný, otrávený, a ze všeho nejvíc cítil bezmoc. Nikdy si to nebude ochoten přiznat, ale skutečně postrádal jakoukoliv sílu. Ten parchant si ze mě znovu dělá legraci. A já nemůžu dělat vůbec nic, jelikož bych mu byl se všemi výhrůžkami pouze pro smích.
"Copak, hrabě?" Lau rozhodil rukama. "Vždyť svět je takové šťastně zábavné místo!"
Ciel se obrátil k odchodu, následován Sebastianem ke dveřím, ale nyní se zastavil. Jen zlehka otočil hlavu a ofina přes jeho pravé oko se svezla ke straně. "Pokud by ve světě existovalo štěstí, nikdy by nemohlo vzniknout opium."
Ponechal slova za sebou a vykročil zpět do nebezpečí ulic.


Poté, co nalezli Rebeccu sedící v rakvi, obklopenou desítkami sušenek ve tvaru kostiček, ale i přesto s úsměvem na něžné tvářičce s velkýma rudýma očima, vyrazili přes střechy nejvyšších domů směrem k okraji Londýna.
"Je to ironické," Poznamenal Ciel, zatímco se pevně držel Sebastiana kolem krku. "Tahle cesta mi začíná připadat dost ohraná stejně, jako život na útěku. Neustále se ohlížet, nemít ani okamžik klidu na čaj nebo kus dortu..."
Sebastianův smích vibroval skrze hruď. "Opravdu se nyní staráš o zákusky a odpolední čaj? Odpusť mi mou troufalost, ale tvé priority by měly ležet jinde. Kupříkladu zde."
Aniž by zpomalil, démon slastně zajel jazykem do chlapcových úst. K jeho překvapení se Ciel lehce odtáhl a pozvedl obočí.
"Žárlíš na řez dortu?"
"To ani v nejmenším. Ať mému pánovi poskytují sladkosti jakoukoliv spokojenost, jsem si jist, že ji dokážu stokrát vynahradit."
Škádlili se a vedli nezávazné řeči, přesto si oba uvědomovali závažnost veškerého dění. Jako dva naivní lidé, kterými nebyl již ani jeden z nich, upínali se k tomu, co jim bylo tak známé a poskytovalo oporu. Ano, pomyslel si Sebastian, změny přináší pouze bolest.
Ucítil, jak ho Cielovy paže přitáhly ještě pevněji k sobě. Vzápětí uslyšel rozhněvaný hlas.
"Chci tě jenom obejmout! Zkrátka si tě tady držet, společně s naší dcerou! Když jsi mi před rokem vrátil city, nenáviděl jsem tě za to, už kvůli tolik potlačovanému strachu. Ale nyní, stal se ze mě jen další ubohý člověk, lidská bytost, jejíž duše nestojí za pohled! Už jsem nechtěl víc než obyčejný klid. I kdyby to znamenalo vzdát se všeho, za cenu bezpečí bych to podstoupil. Jenže to není osud, který by mi spadl do klína."
Modrošedé vlasy se rozdělily a ukázaly krutý úšklebek na chlapecké tváři, který Sebastian již dlouho neviděl. Rebecca z šátku, do něhož byla zabalena, zvědavě vyhlížela na neznámé vzezření svého rodiče.
"Nikdy jsem nezískal zadarmo nic. A nyní přísahám, že veškeré roky chladu i temnoty se znovu vrátí, vyrvou, co mi právem náleží, ze země i s kořeny. Nezáleží, kolik krve poteče," Přitiskl dlaň Sebastianovi na tvář a nach krátce zbarvil jeho pohled. "dokud mám svého démona a manžela společně s dcerou, neexistuje nic, co by mi dokázalo stát v cestě."
Démonův pohled prozrazoval překvapení, ale brzy ho vystřídalo pobavení.
"Je to již dlouhý čas od doby, kdy jsem na tvé tváři viděl přání krutosti. Undertaker měl zřejmě pravdu. Jednou bestie, navždy bestie."
"Pak si s naším protivníkem nemáme co vyčítat."
Jejich rozhovor přerušil ruch z ulice pod nimi. Ciel spozoroval, že skupina mužů se právě chystá zaútočit na dvě bezbranné ženy. A dostal nápad.
"Sebastiane, zastav!"
Démon udělal, jak mu pán přikázal, a rychle se skrčil za nejbližším komínem.
"Co máš v plánu, smím-li se zeptat?" Trochu s obavami sledoval Cielovy oči těkající ze strany na stranu a zcela očividně připravující plán, který se nebude zamlouvat.
"Ta legenda o Přízračném dítěti. Pokud je skutečná, mohli bychom z něho dostat klíčové informace."
"Nezdá se, že by měl nyní zájem pomoci." Opáčil Sebastian skepticky.
"Možná ho získá. Pokud tam bude někdo bližší jeho věku."
"V žádném případě, můj pane. Nesete zodpovědnost nejen za svůj život, nýbrž i za cizí," Pokynul černovlasý muž k šátku u své paže. "To jsou vaše slova. Tedy žádám vás, nečiňte nic zbrklého a nerozvážného."
Ciel, stále v podřepu, na něho obrátil svůj intenzivně modrý pohled. "Docházejí nám možnosti, pitomče. Pak bude úplně jedno, jestliže bylo něco zbrklé. Budeme mrtví."
Nečekaně se napřímil.
"Přikazuji ti, nezasahuj, pokud můj život nebude v bezprostředním ohrožení. Ochraň Rebeccu. A pokud by se tyto dva rozkazy kryly," Usmál se. "Rebecca má přednost. Jasné?"
"Ciele!"
Sebastian mohl pouze sledovat, jak jeho partner klouže dolů ze střechy. Hřbet levé ruky se rozehříval, jako by se sám kontrakt vysmíval jeho bezmoci. "Horší než křížové výpravy." Poznamenal tiše.
Mezitím Ciel poněkud bolestivě dopadl na zem. Jeho kolena čtyřmetrový pád nevydržela a podlomila se s ostrým křupnutím, při kterém hraběti unikl slabý výkřik. Okamžitě si tak získal pozornost tří hromotluků s kovovými tyčemi v rukách.
"Ale, další krasotinka? Dneska máme štěstí, co hoši?" Ozval se skřípavým hlasem muž jdoucí v čele, jehož prohlášení následoval skupinový smích. Zřejmě jejich vůdce.
Ciel si až nyní uvědomil, že má stále ženské šaty, což mu situaci mnohem usnadňovalo. Nemusel říct vůbec nic, stačilo působit bezradně a ponechat tvář skloněnou k zemi. Pokud by zjistili, co je zač, jeho plán by se zhroutil.
"Děvče, uteč!" Nejbližší žena se k němu pokusila rozběhnout, ale muž v hnědém roztrhaném kabátě ji hrubý trhnutím za ruku srazil do prachu. Její přítelkyně pouze bezradně klesla na kolena a přitáhla si hlavu ženy v bezvědomí na klín, zatímco se snažila tlumit zoufalé vzlyky.
Čtyři muži se k Cielovi blížili až děsivě pomalu. Ciel čas využíval k jejich prozkoumání, ale došel k závěru, že jsou to pouze obyčejní zloději a největší špína podsvětí, kteří občas získají práci jako doručovatelé jen proto, aby je po týdnu znovu vyhodili, nebo bylo jejich tělo nalezeno ve stoce. Takových nevyřešených případů měl Scotland Yard v archivech desítky.
Ignoroval jejich provokativní řeči a místo toho se pokusil nenápadně rozhlédnout. Na okamžik se mu zdálo, že zahlédl pohyb, ale nebyl si skutečně jistý. Jakmile přizvedl hlavu, aby se mohl lépe podívat, do brady ho prudce udeřila zablácená bota.
"Hej, 'si ňáká drzá, holčičko. Ale mám rád vzpurný holky. Co se trochu pobavit?"
Další rána následovala do žeber, poté znovu do tváře, a nakonec do břicha. Ciel byl upřímně rád, že už není člověk, po takovém útoku by se mu rány hojily týdny. Takhle pouze musel vydržet přicházející bolest.
Zhroutil se na zem a zůstal bezvládně ležet, ačkoliv mu pro útěk zbývalo dost síly. Sledoval trhance před sebou, jak otáčí trubkou mezi prsty a se svým odborným šklebem má pocit, že mu svět leží u nohou.
Možná jsem mu byl trochu podobný, jen v lepších šatech a s vhodnějším chováním. Avšak jeden rozdíl tady je. Úmyslně jsem nevinným ubližovat nechtěl.
Zbraň se zvedala vysoko nad hlavu, připravená zasadit smrtící úder. Pokud měl ten kluk přijít, teď byla správná chvíle.
Svist prořízl vzduch a ozvalo se kovové zarachocení, avšak žádná bolest. Ciel překvapeně otevřel oči a stejně, jako dvě ženy, zůstal hledět na nově příchozího.
Dítě stojící za mužem nemohlo být starší osmi let. Chlapec měl blond vlasy po ramena, která kryla zelená vesta, pod ní světlá košile a na nohách obyčejné plátěné kalhoty a hnědé potrhané boty. Ciel zaznamenal kus obvazu na obou dlaních, ačkoliv na jeho pravé se zdál být novější. V úzké tváři téměř zářil pár smaragdově zelených očí, jež neopouštěly krk útočníka, kolem něhož byl omotaný bič.
Dříve než se muž vzpamatoval, chlapec oběhl nejbližší lampu a pevně k ní bič přivázal. Prudké trhnutí zloděje strhlo na zem a znemožnilo mu tak dosáhnout ať na Ciela nebo dvě ženy. Ty se při první příležitosti zvedly a an roztřesených nohách unikly nejbližší uličkou. Kumpáni náhle nevěděli, co dělat, a tak se raději vydali za nimi.
"Na co koukáš? Poběž!" Ciela nečekaně chytila dětská ruka a přinutila ho vstát. Chlapec nevěnoval křičícímu muži ani pohled a vyrazil do další menší ulice.
"Jsi v pořádku?" Otočil se starostlivě na Ciela, kterého stále ostře bolelo v kolenou a snažil se udržet na nohách. Přesto přikývl.
"Děkuji ti za pomoc." Ne že bych ji potřeboval.
Chlapec přejel pohledem jeho šaty, které už začínaly mít svou nejlepší část života za sebou. Nakonec se rošťácky zakřenil. "Není zač. Jsme přeci oba obyčejní kluci, musíme si pomoct!"
Je stejně naivní, jako jsem býval já sám. Jednoho dne na to doplatí.
"Takže ty jsi ten fantom, který zachraňuje životy! Kéž bych mohl být jako ty." Ciel se znovu uchýlil k nejjednodušší taktice, jaká existovala - pokud někomu dostatečně lichotíte, dříve či později vám podlehne. Ale chlapec ho překvapil.
"Nechtěj být. Není to taková zábava, jak to vypadá. Ať jsi přišel odkudkoliv, měl by ses tam vrátit. Bude to bezpečnější."
Myslím, že zrovna ty mě nemáš co poučovat o bezpečí, hochu, poznamenal v duchu suše.
"Slyšel jsem, že nejsi jen zachránce. Také poskytuješ 'služby'. Prosím, pomohl bys i mně?" Ciel nasadil prosebnou masku. Nebyl důvod, aby na chlapce, který se chtěl stát zachráncem bezmocných, tato faleš nezabrala.
Chlapec se usmál a přikývl. "Kit říkal, že to rekneš. Vážně je to skvělý sluha. Ale neboj, všechno ti vysvětlí, až se potkáte. Zatím!" Vzápětí se provlékl kolem Ciela a zmizel.
"Ciele, je vše v pořádku?" Sebastian přistál měkce hned vedle hraběte, který nechápavě hleděl směrem, kterým dítě uteklo.
"Slyšel jsi, o čem jsme mluvili. Rozumíš jeho slovům?"
Černé vlasy se zhouply, když démon zavrtěl hlavou. "Bohužel nikoliv. Není mi znám nikdo v našem okolí jména Christopher, ačkoliv může to být pouze další krytí. Rád bych tě upozornil, že dle mého názoru to dítě nebylo zcela obyčejné."
Ciel přecházel tam a zpět ve snaze pročistit si hlavu a porozumět, když zahlédl cosi lesklého na zemi pod hromadou krabic na konci uličky. Sebral předmět a chvíli si ho prohlížel. Vypadal jako šipka do kuše, snad jen trochu menší než bývá obvyklé, a její hrot i část těla působily jako potřené zelenou barvou.
"Ciel, děje se něco?"
Zelený kov... Modré oči se šokovaně rozevřely. Prokrista, ne...
Zastrčil šipku do šatů a zuřivě sevřel rukáv překvapeného partnera. "Musíme pryč, je to past! Pospěš, musíme naho -"
Zbytek slov mu od úst urvala ničivá exploze, která ho připravila o vědomí.

Takže se blížíme do finále! Tuhle kapitolu jsem napsala o dost delší než obvykle, ale chtěla jsem vykouzlit ten moment napětí. :P Otázka je, kdo vlastně proti našim hrdinům stojí? Příště už se toto dozvíte. ;)
Chtěla jsem napsat pár slov o sobě, tak doufám, že to dokonce týdne stihnu. Nakonec stejně většinu zbylého času budu trávit nad prací do školy. Ale já si nestěžuji, pořád je volno. :) Tak si užívejte konec roku. Zatím!
A. Alford
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!