Konec, který se stal začátkem - Merry Christmas

23. prosince 2017 v 16:26 | Alisha Alford |  Fanfikce
Tato kapitola se odehrává o pět let později než samotný příběh, malá Rebecca slaví své páté Vánoce. Považujte ji za takový vánoční sequel. Příští středu se znovu vrátím k původní lince příběhu.

Ciel pomalu otevřel oči, když ucítil pohyb ve vlasech. Sebastian si podpíral hlavu rukou opřenou o polštář, zatímco špičkami prstů probíral chlapcovy vlasy, které mu spadaly přes ospalou tvář. Aniž by cokoliv řekl, posunul se Ciel pod přikrývkou a spokojeně se přitiskl k démonově široké hrudi. Upřímně miloval ten hřejivý pocit, jehož se mu dostávalo, stejně jako uklidnění přinášené pomalu kroužící dlaní, která se mu ihned přitiskla k zádům.


"Je čas vstávat, můj pane." Sebastianův šepot měl však přesně opačný účinek, než jaký byl význam slov.
"Hm, ještě pár minut."
"Nikdy se nezměníš, že?" Ciel se setkal s pobaveným pohledem páru přivřených očí. Tvář jejich majitele zdobil okouzlující úsměv, který ve spojení s lehce rozcuchanými vlasy připomínajícími havraní peří vytvářel v ranním slunci fascinující obraz.
"Jako kdybys to chtěl." Ušklíbl se Ciel a objal Sebastiana kolem pasu.
"A znovu máte pravdu, mladý pane," Zasmál se. "Ale přesto, alespoň dnes musíš vstát. Koneckonců, je Štědrý den."
"A co z toho?" Zamumlal chlapec podrážděně a zalezl ještě hlouběji pod deku. "Je to jen další den v měsíci."
Jako tvrdohlavé dítě, pomyslel si Sebastian, Nemohu uvěřit, že jsme spolu strávili již přes deset let, přesto je stále nezměněn.
"Avšak je ti dobře známo, že pro jednu osobu tento den znamená o mnoho více." Sklonil se co nejblíže k dece, pod níž se rýsovala křivka Cielova těla, a přejel po ní rukou jen tak lehce, aby si malý hrabě všiml.
"Veselé Vánoce, mon coeur."
Ciel se právě chystal vyhledat Sebastianovy rty, když se rozletěly dveře.
"Vánoce! Jsou tady Vánoce! No tak, vstávejte, nemůžete je prospat!"
Postel se otřásla, když na ní s rozběhem přistála rozjařená dívka. Její rudohnědé oči zářily nadšením, zcela lhostejně vůči klidu jejích rodičů.
"Rebecco, takhle se správná slečna nechová," Sebastian se ihned pustil do kárání, ale Ciel dobře viděl, jak mu cukají koutky úst. "Jen se podívej, běhat po sídle v nočním úboru, křičet a vtrhnout do pokoje bez zaklepání."
"Ale otče! Nikdo tady kromě nás a služebnictva není. Navíc," Modré vlásky rozhozené po ramenou se vzrušeně zavlnily. "chtěla jsem co nejdříve vidět stromek."
Poprvé od okamžiku, kdy se vzbudil, Ciel vystrčil hlavu nad okraj přikrývky. "Mohli bychom to vyřešit rychle? Zkrátka rozdat pár balíčků a vrátit se k důležitějším věcem. Jsem zaneprázdněný."
Ve skutečnosti byl Cielův stůl křišťálově čistý, pouze stále nebyl schopen porozumět, co je na Vánočních svátcích tak báječného. Proto se snažil nalézt jakoukoliv vhodnou výmluvu, bohužel bezúspěšně. Tentokráte ho nepropaloval jen jeden pár očí, nýbrž dva, a oba jasně vyjadřovaly svůj nesouhlas. Rebecca upřímně trucovitým výrazem, Sebastian vyzývavě výchovným pohledem, který dokázal Ciela donutit k čemukoliv, čehož také do sytosti využíval. Mladý hrabě byl znovu přinucen rezignovat.
"Taková ztráta času." Zamumlal tiše, když se začal soukat z příjemně vyhřáté postele, ale i tak se nedokázal ubránit úsměvu, když zahlédl Rebecčino štěstí. Jak bych jí tohle mohl upřít?

Sebastian připravil pro Ciela tradiční bílou košili společně s modrou vestou a smaragdově zeleným kabátcem, zatímco kolem krku připnul širokou bílou mašli rozlévající se přes okraje vesty jako pěna v moři. Sám se oblékl poněkud méně tradičně, než bylo jeho zvykem. Frak nahradil dlouhým hnědým kabátcem, který nosil poprvé při příležitosti Cielovy utajené účasti na večírku během řešení případu Jacka Rozparovače, a přidal též prostý temně červený askot.
Když Ciel spatřil jeho oblečení překvapeně povytáhl obočí. Po krátkém okamžiku, který mu démon věnoval na prozkoumání, se spokojeně ušklíbl.
"Tohle se mi líbí. Měl bys to nosit častěji."
Sebastian se lehce uklonil. "Bylo by mi potěšením, ale bohužel není to oděv vhodný k domácím pracím."
Ciel zvedl hluboké modré oči a naklonil hlavu, zatímco si přejel jazykem po rtech. "Ovšem mně se líbí. Koneckonců neplníš povinnosti neustále, takže se jistě příležitost najde. Navíc tohle," Obtočil prsty kolem askotu. "je nesmírně praktické. Drží se pohodlněji než kravata."
Černovlasý muž se pomalu nadechl. Bylo očividné, oč mladému hraběti jde, to jest svést ho, a Sebastian si přiznával, že neměl daleko k podlehnutí. Nicméně bylo nutné vzít také v úvahu důvody.
Démon se při lehkém zatažení za látku sklonil, ale pouze proto, aby mohl Ciela uvěznit pohledem.
"Nabídka tvého svodu je neodolatelná. Avšak prozraď mi, zda se mýlím, pokud si myslím, že tak činíš pouze proto, aby se tvá maličkost mohla znovu odebrat do klidu ložnice."
"S-sklapni!" Všechen šarm zmizel a byl nahrazen ruměncem srovnatelným se Sebastianovým šátkem. Naštvaně se otočil a rázoval směrem k oknu. "Zkrátka tyhle svátky nesnáším. Jsou tak plné křivých citů a lží, neupřímnosti v každém slově. Jen zdůrazňují lidské pokrytectví."
"Ale nikoliv pod touto střechou," Na Cielových ramenou lehce spočinuly dvě dlaně v bělostných rukavicích. "Tedy, můj pane, pojďte se mnou učinit přípravy a poté přivést naši drahou dceru."
"Já jsem ještě pořád pánem tohoto sídla! Proč mám pocit, že tady veškerou odpovědnost přebral můj komorník s pětiletou dívkou?!"
"Prosím, znovu mne oprav, ale nejsem náhodou tvým manželem?" Zašklebil se Sebastian na soptícího chlapce.
"T-to na věci nic nemění."
"Ah, jsme tedy manželé jen v případě, kdy se ti to hodí?"
Ciel se zmateně otočil. "Ne! Nic takového jsem neřekl! Přeci - Počkej, kam jdeš?" Chytil náhle odcházejícího Sebastiana za okraj kabátu. Ten se otočil a zády opřel o dveře, ruce založené na hrudi.
"Jsem skutečně rozrušen z tvého prohlášení, zřejmě mne tvá slova zasáhla." Nasadil démon ztrápený výraz a s pohledem upřeným k zemi si povzdechl. Ciel měl sto chutí se začít smát. Vážně, byl to takový pitomec.
"Dobrá, nemyslel jsem to tak. Netušil jsem, že z tebe bude taková citlivka."
"Obávám se, že ti nemohu odpustit, dokud mi své tvrzení nedokážeš... hmatatelně." Tentokrát byl Sebastian ten, který si neodpustil menší nezbednost. Jeho zuby trýznivě pomalu stahovaly rukavici ze štíhlých prstů, zatímco sledoval, jak se Cielova hruď zvedá rychleji a sladká červeň barví tvář.
Ví, jak moc mě ten pohyb dokáže svázat a teď toho zneužívá plnou silou, pomyslel si Ciel hněvivě a odvrátil se.
"Nenechám se tebou komandovat." Chtěl znít rozhodně, ale tichost hlasu a jeho lehká zastřenost pouze prozradila, jak moc právě nyní lhal.
Sebastian se zachechtal a aniž by se pohnul od dveří, odvětil: "Již je příliš pozdě. To je vztah, jemuž se říká manželství, mon petit."
"Jak mě štveš." Ciel se bez přemýšlení rozeběhl a přitiskl k Sebastianově hrudi. Připadal si skutečně jako malé dítě, ale pro jednou mu trocha potupy za ten pocit bezpečí a lásky stála.
"Bylo mi ctí." Usmál se škádlivě komorník a v příštím okamžiku už překrýval svými rty Cielovy.
Je to pitomec. Ale jen můj.

"Otče! Otče! Podívej, co mi teta Elizabeth přinesla!"
Rebecca se zastavila uprostřed chodby proti svým rodičům a zatočila se. Široká červená sukně jejích šatů dosahující až po kotníky se rozložila a ukázala tak svou skutečnou velikost. Zároveň se jí kolem těla obtáčely dlouhé zlaté stuhy z mašlí v pase a na tříčtvrtečních rukávech, které společně s živůtkem a zdobnými květinami na okraji sukně sdílely sytě žlutou barvu. V kombinaci s modrošedými vlasy staženými dozadu do zlaté spony vypadala dle Ciela jako příliš nerozvážně osázený záhon. Lizzy. Její vliv se nezapře.
Sebastian sdílel Cielovy pocity, přesto se na malou slečnu před sebou zářivě usmál.
"Skutečně, vypadáte jako pravá hraběnka, madam. Ačkoliv," Naklonil se k Rebecce a podobně jako činil i u Ciela, přiložil ruku důvěrně k ústům. "směl bych vám dát radu?" Zašeptal.
Rebecca se hrdě narovnala, aby působila co nejvíce vznešeně, což Ciel hodnotil úsměvem. Vzápětí přikývla.
Ciel neslyšel předmět jejich konverzace, ale brzy po jejím skončení se Sebastian s omluvou odebral do jedněch z bočních dveří i s dcerou. Netrvalo ani pět minut, když klapla klika a před hrabětem se zjevilo zcela nové děvče. Šaty si zachovaly původní střih, ale byly nyní celé rudé, zcela beze stopy po zlatě, a vlasy po ramena měla zapleteny do složitého copu zakončeného stříbrným prstencem.
"Tati, co říkáš?" Tentokrát trochu nesměle přistoupila k Cielovi a upřela na něho rudé oči v nehasnoucím očekávání.
Mladý hrabě se obvykle snažil sentimentalitám vyhýbat, ale tentokrát si dovolil široký úsměv a zvedl Rebeccu do náruče. "Vous êtes belle, ma chérie."
Křehké ručky se mu okamžitě zavěsily kolem krku a hlava se smíchem zabořila do krku. "Merci, papa."
Všichni tři kráčeli vedle sebe chodbou směrem do jídelny, kde bylo připravené občerstvení, velký vánoční stromek a, jak si Ciel s povzdechem uvědomil, také pár hostů. V Sebastianovi nikdy nezhaslo světélko komorníka, a proto mu stále připomínal, že jakožto pán sídla je jeho povinností některé osoby pozvat. Ciel se omezil na kratičký seznam: Elizabeth s rodinou.
"Jak jsi to dokázal?" Ozval se tiše s ohledem na dívku vesele poskakující v čele.
"Jsem přeci nějaký komorník," Sebastian se zasmál klasické odpovědi, ale poté trochu zvážněl. "Bohužel, mé rychlé umění odnesl jeden ze závěsů v salonu."
Ciel se držel, aby nevyprskl smíchy. Téměř litoval, že nemohl vidět, jak jeho manžel nadpřirozeně rychle vytváří dětské šaty - ze závěsů.
"Nuže, můj pane, připravte se na hodinové utrpení." Zašklebil se démon na chlapce. Ten zlostně nafoukl tváře.
"Nemysli si, že ty sám někam zmizíš. Budu si tě držet pěkně u těla."
"Ale, ale, není to přání, jež bychom si měli ponechat za zavřené dveře?"
Jejich prsty se bezmyšlenkovitě propletly. Vzápětí byla Cielova záda přitisknutá ke zdi a Sebastianova paže zvedala chlapce ze země.
"Ale snad bych mohl svému pánovi splnit jedno drobné předvánoční přání."

"Tati?"
Rebecca se vracela chodbou zpět, jelikož zjistila, že ani jeden z jejích rodičů ji nenásleduje. Nemohli se ztratit, ne? pomyslela si zamyšleně. Ona sama v některých okamžicích stále ztrácela orientaci a nejednou se ocitla v kuchyni zcela bez úmyslů. Naštěstí ji teta Mey-rin nebo strýček Bard vždycky zavedli zpátky. Finny jí ukázal spoustu květin, které pěstoval na zahradě, a dokonce i skříň patřící jejímu otci, v níž se to hemžilo chlupatými klubíčky.
Jak bloudila jednotlivými částmi sídla, uvažovala, co bude největší překvapení letošních Vánoc. Znala Ciela i Sebastiana, mohla odhadovat, co který z nich vymyslel. Nyní, když nad tím přemýšlela, bylo to velice zmatené, přemýšlet o nich jako o 'otci' a 'tátovi'. Ale táta jí striktně zakázal používat oslovení 'mami', přestože Sebastian ji naopak nabádal. Používat jména je o tolik snazší.
Zvuky z hlavního koridoru upoutaly její pozornost. Po špičkách spěchala kupředu, dokud se nedostala na doslech.
"S-Sebastiane... počkej, musíme... musíme do jídelny..."
"Ale to není tvé skutečné přání, že? Dovolil mi splnit vše, po čem toužíš."
"Někdo přijde, moje pověst bude -"
"Pak tedy musíš zachovat naprostou tichost. A nebo si přeješ objevit se před hosty v tomto stavu?"
Rebecca si rychle překryla pusu rukou, když se začala hihňat. Mysleli si, že nic neví, ale teta Elizabeth jí vyprávěla o vztazích více, než by se pro dítěte jejího věku slušelo. Jenže ona nebyla tak obyčejné dítě. Byla poloviční démon, což znamenalo mnohem rychlejší vývoj než u lidí. Nicméně Rebecca byla spokojená jako malá dívenka, za kterou ji považovali. Ačkoliv ji otec učil bojovat a při setkání s jinými dětmi si dobře uvědomovala rozdíly, proč nemít zkrátka obyčejné dětství plné legrace?
Potichu a s úsměvem opustila chodbu, kterou zaplňoval zvuk šustící látky. Někdo musí zabavit hosty. A kdo ví, třeba budu mít bratříčka.

"Jak se můj pán cítí?"
"Jako po několika dnech strávených ve sklepě s falešným houslistou."
Ciel postával na okraji místnosti se sklenicí šampaňského a pozoroval dění v místnosti. Všechen ruch a klevetění vytvářely tak hroznou disharmonii, že toužil zacpat si uši. Se Sebastianem se objevili teprve před okamžikem, přičemž při vstupu do místnosti zjistili, že jich ani není zapotřebí. Rebecca se ujala role hostitelky se vším všudy a vyčarovávala okouzleně úsměvy na tvářích všech pozvaných. I nepozvaných.
"Měli bychom je odsud vyhodit." Ciel se už chystal na poněkud neurvalý zásah, ale Sebastianova ruka ho zastavila.
"Prosím, vyčkej. Tohle bude velice zajímavé."
Rebecca se právě odtrhla od Francis s Alexisem, kteří ji s úsměvy sledovali, a přešla k vyššímu tmavovlasému muži s dýmkou.
"Ale, copak je to tu za pozoruhodné dítě? Že by snad náš hrabě vybíral nové členy své firmy i na tak překvapivých místech?"
"A vy račte být?"
Muž překvapeně zamrkal, když mu dívenka bez ostychu odpověděla. Vzápětí ale odpověděl.
"Mladý hrabě se zřejmě nezmínil. Mé jméno je Lau, jsem důležitým obchodním partnerem hraběte Phantomhivea. Smím ti nabídnout sladkost, děvče?"
Rebecca chvíli sledovala zabalený bonbón na Lauově dlani a Ciel se začínal obávat, že podlehne své lásce ke sladkému, již zdědila po něm, ale dívenka způsobně odmítla.
"Děkuji, pane, ale neměla bych si brát dárky od hostů, to vy jste tady na návštěvě. Navíc," Nevinně se usmála a na okamžik bylo možné spatřit, kdo skutečně je. "opium není příliš sladké."
Šok na Lauově tváři byl zcela nehraný, avšak brzy ho vystřídal uznalý pohled.
"Zamlouváš se mi. Myslím, že je tě pro hraběte škoda."
"Já ho roztrhnu." Cielovy nehty se zatínaly do dlaní a duhovky mu několikrát slabě zrudly, ačkoliv se ho Sebastian snažil zklidnit. Chlapec měl navždy takové city jako obyčejný člověk, a proto postrádal Sebastianův náhled obnášející rozptýlení a pobavení.
Rebecca už mezitím přešla k osobě oděné v rudém, která se věnovala své tváří v zrcadle.
"Vítám vás tady, pane."
Grell se otočil a chvíli mu trvalo, než našel zdroj dětských slov. Sklonil se a šťouchl děvče do hrudi.
"A copak jsi zač ty, škvrně?"
"Jsem Rebecca Michaelis Phantomhive."
"COŽE?!"
Sebastian se neudržel a začal se hlasitě smát, zatímco Ciel doufal, že se rozevře podlaha a dovolí mu propadnout se co nejhlouběji. Nevypadalo to, že by Grella uklidnila alespoň Rebecčina celočervená róba, ačkoliv zřejmě to byl ten jediný faktor, který ho zadržel od nastartování své pily. Jeho ostré zuby se zuřivě zakusovaly do dortu, jako kdyby měl Cielovu tvář, ale Rebecca se stejně jako její otec pouze hihňala.
"Hehehe, zábava se v dnešní době hledá těžko, ale tady je jí více než dost."
"Strýčku Undertakere!" Rebecca se s úsměvem pověsila na hrobníkův plášť, což Undertaker interpretoval jako povel k jejímu vyzvednutí na ruku v širokém černém rukávu.
"Těším se, až pro tebe budu vyrábět věčnou postýlku, hehe. Nejkrásnější by byla z dubového dřeva."
"To se asi nedočkáš, strýčku."
"Hahaha! Je drzá, těžko říct, jestli po tobě, hrabě, nebo po někom jiném."
"Opovaž se svoje úvahy rozvíjet, blázne."
Ciel se Sebastianem se k nim připojili, ačkoliv Ciel byl zásadně proti. Nenápadně sbíral čokoládové i ovocné zákusky ze stolu a tvářil se, že ke skupině ani nepatří. K jeho lítosti, nebo lépe řečeno šoku, si pozornost vyžádala jejich dcera.
"Mohli bychom být dva. Možná budu mít bratříčka!"
"R-Rebecco!"
Jejich malé společenství vypadalo následovně: Grell šílel vzteky a za každou cenu se snažil dostat k Cielovi, aby ho mohl uškrtit, Undertaker se válel smíchy po podlaze, Cielova tvář měla barvu srovnatelnou se sklenicí vína dokonale v kontrastu se Sebastianovým nevinně pobaveným výrazem. Uprostřed toho všeho děvčátko v červených šatech zmateně uvažovalo, jestli jeho prohlášení nezašlo příliš daleko.
Pro pána, Rebecca nás musela vidět! Tohle je konec!
"Hrabě, měl byste si zvednout límeček," Ozval se za ním Lau. "Jinak se o vašem 'tajemství' bude psát i v Timesech."
Ciel se podíval do zrcadla nad krbem a spatřil několik rudých stop. Zoufale se je pokoušel zakrýt mašlí, ale podařilo se mu to jen tak tak.
"Měl bys být rád. Toto je jediná košile, jejíž manžety a límeček jsou dostatečně silné, aby udržely tvar." Zašeptal Sebastian, což Ciela dostalo ještě více do ráže.
"Ty jsi to celou dobu plánoval, co?" Následující ticho bylo více než jasná odpověď. Hrabě skrýval svou tvář v dlaních, dokud neucítil lehké poklepání na zádech.
"Vidím, že zábava je v plném proudu."
Tohle mi scházelo.
"Teto Francis... ještě jsme neměli příležitost."
Francis na něho z výšky upírala ostrý pohled. Byla jedna z mála žen, ze kterých měl Ciel velice nepříjemný pocit. Markýza byla znatelně vyšší než hrabě i přesto, že Ciel nepatrně povyrostl ke svému i Sebastianovu překvapení.
Její pohled přejel k Sebastianovi, který se zdvořile uklonil, avšak na Francis bylo jasně vidět, že do spokojenosti má daleko.
"Vzhled vás obou je jako obvykle zcela nemravný. Především ty vlasy. Ale pro dnešek se to rozhodnu přejít."
Jakmile se otočila, Ciel si hlasitě vydechl a Sebastian se nervózně usmál. "Jsme vám velice vděční, madam."
Francis však věnovala pozornost Rebecce, nad níž se hrozivě tyčila. Dívka k jejímu překvapení pouze vysunula bradu a pohled opětovala.
"Takže ty jsi nyní dcerou mého synovce. Pověz mi, Rebecco, umíš bojovat?"
"Matko!" Za zády markýzy se objevila Elizabeth ruku v ruce s Ronaldem. Byla nyní jen o málo nižší než její matka, což Ciela dohánělo k šílenství, nicméně stále nosila šaty v dětském stylu se spoustou mašlí a volánků. Nikdy byste nehádali, že se z ní může stát mistrovská šermířka. Rebecca však hrdě zastavila Lizzyiny stížnosti.
Sotva postřehnutelým pohybem sáhla ke střevíčku a vzduch proťal ostrý svist. Tříštění skla okamžitě přitáhlo pohledy ke špičce čtyř metrového stromu. Hvězda z modrého skla ne větší než dlaň ruky právě slétala ve střípcích k zemi. Ronald uznale hvízdl.
"Ano, madam. Umím bojovat. Naučil mě to ot -, ehm, Sebastian."
"Báječné!" S tímto okamžikem si mála hraběnka získala veškerou Francisinu přízeň. Společně s Lizzy byly odhodlané s ní strávit co nejvíce času, i když každá z jiných důvodů. Nakonec však nejlepší čas měla Rebecca s rozesmátým Ronaldem, který si ani v nejmenší nelámal hlavu s jejich druhovou odlišností.
"Kdy jsi ji naučil tohle?" Ciel vypadal naprosto klidně, ale o to více Sebastian pozoroval, jak mu cuká ve spánku.
"Řekněme, že jsem neměl tolik povinností, jak se zdálo."
"Vážně? Takže když jsem s tebou chtěl jít na večeři, nemusel jsi uklidit celé sídlo?"
"Ciele, nesmíš mne vinit neprávem, skutečně jsem nelhal. Ačkoliv, bylo tomu tak proto, že jsem nestihl povinnosti předchozího dne..."
"Já tě zabiju."
"Toho bys dozajista litoval."
"To je ta potíž. Já to vím." Koutkem oka se setkal se Sebastianovýma jiskřivýma očima.
"Mladý pane, vy žárlíte."
"Cože?! N-ne, to nikdy, k tomu bych se nesnížil. Tak ubohý pocit jako žárlivost." Silně zavrtěl hlavou, snažíce se vyhnat zahanbující myšlenky z vědomí. Ale Sebastianova ruka, která se neznámo odkud objevila v jeho pase, mu nepomohla.
"Nestyďte se, můj pane. Mám radost."
Tenhle chlapec je pouze můj. A dokud bude pociťovat žárlivost ke komukoliv, bude to znamení, že jeho cit je pravý.
Démon se usmál. Tato lidská emoce není tak špatná.


Nastal čas rozdání dárků. Ciel se domníval, že horší už situace být nemůže, ale ve chvíli, kdy Rebecca otevřela krabici od svého otce, uvědomil si, jak hrozně se mýlil.
"Mňau!"
"To je kocourek!" Rebecca nadšeně vytáhla šedé koťátko velikosti dózy od sušenek, které se jí okamžitě spokojeně stulilo v klíně. S každým podrbáním za ouškem se kocour stával povolnějším a zvyšoval i intenzitu svého předení.
"Proč mám pocit, že jsi to udělal naschvál?" Zamumlal Ciel s pohledem upřeným na usměvavého Sebastiana pozorujícího šťastnou dceru.
"Nemám nejmenší tušení, o čem mluvíš."
Ve skutečnosti to byl pouze týden nazpět, kdy Ciel konstatoval, že jeho astma s proměnou v démona téměř zmizelo stejně jako alergie na kočky. Shodou okolností se zrovna na Štědrý den zjeví jako dárek kočka. Opravdu báječné.
"Domnívám se, že je to stále vhodnější dárek pro pětileté dítě než ten, jež jsi navrhoval." Odvětil Sebastian kousavě.
Ciel chtěl darovat Rebecce poloviční podíl svého obchodního impéria. Jistě, zřejmě to nebyl hloupý dárek hodný malého dítěte, ale zdál se mu mnohem hodnotnější než plyšový králík z jeho vlastní továrny. Proto nakonec nechal vytvořit speciální zakázku.
Rebecca přešla k prostoru místnosti, který byl celý večer zakryt zeleným sametem. Tázavě se otočila na Ciela, věděla, že dárek je od něho. Přikývl.
Trhnutím za stuhu se látka svezla na stranu a oči všech přítomných se obrátily k odkrytému dárku, přičemž Rebecca nadšeně zavýskla. Před ní stál domek pro panenky, více než tři metry široký a alespoň metr a půl vysoký. Jeho podoba nepříliš vzdáleně připomínala sídlo.
"Kláním se, Ciele. Toto jsem skutečně neočekával." Sebastian uznale hleděl na dárek, když Rebecca otevřela přední stěnu a objevily se plně zařízené pokoje.
"To je nádhera, je tady i pelíšek pro koťátko!"
Ciel odvrátil hlavu, když se k němu Sebastian se zdviženým obočím otočil. "Měl jsem tušení." Zavrčel.
"Pak tedy doufám, že o mém daru pro tebe tušení nemáš."
V chlapcově ruce se objevil poměrně rozměrný balíček. Jako nedočkavé dítě strhal papíry a překvapeně si prohlédl obsah.
"Ale tohle je... Stauntonův šachový set!"
"To není vše. Podívej se na spodní stranu."
Ciel obrátil šachovou desku a spatřil jasně napsané číslo 1 a nepříliš čitelný podpis.
"To nemůže..." Nechápavě hleděl na číslo a přejížděl po něm prsty. Bylo skutečné.
"Ale ano, vskutku je to tak. První šachovnice navržena Johnem Jacquesem a podepsána Howardem Stauntonem roku 1849. Věř, že nalézt tento jedinečný kus nebylo snadné."
"Vážně, nevím co říct. Šokoval jsi mě."
"To byl částečně můj záměr." Sebastian si srovnal kabát a posadil se do křesla. Ciel skutečně zbožňoval, jak se démon naučil svému novému životu. Ale dárek, který pro něho měl, spíše připomínal jeho komornickou část.
"Tady je něco pro tebe." Přistrčil k démonovi černou krabici převázanou bílou stuhou. Musel se ušklíbnout, když se Sebastianovi na tváři objevil přesně stejný výraz, jako před okamžikem jemu.
"Ciele, tohle jsou ty nejdokonalejší zbraně, jaké jsem kdy měl tu čest držet v prstech."
V rukách se mu leskla sada stříbrných nožů a vidliček s dekorováním. Ale i přes jejich všední vzhled, Ciel dobře věděl, proč tomu tak je.
"Jsou to dvě sady, jedna tradiční britská Gorham a druhá francouzská Ercuis. Doufal jsem, že bys je mohl použít. Jsou z nejlepšího stříbra, vytvořené tak, aby byly co nejodolnější. A navíc už mi začínají docházet obyčejné příbory." Poslední větu pronesl lehce sarkasticky, ale spíše proto, aby zakryl své rozpaky.
Náhle ucítil, jak se jeho prsty proplétají se Sebastianovými. Ústa jeho partnera se k němu v nestřeženém okamžiku přiblížila a sebrala mu veškerá slova protestů. Věděl, že jsou tam další lidé, že by se měl mít na pozoru. Ale se Sebastianem jeho obrana padala. A tak mu pouze vyšel vstříc, zatímco mu do vlasů zajížděla ruka a on sám stěží odolával pokušení přitáhnout démona blíž za rudý askot.
"Veselé Vánoce, mon coeur." Pronesl démon s úsměvem stejná slova jako ráno, jakmile měli znovu příležitost jeden druhému klidně pohlédnout do očí.
Ciel nevěřícně zavrtěl hlavou, ale i přesto mu uniklo tiché zachechtání. "Asi zatím ty nejlepší."
A zatímco dva démoni trávili čas se svou dcerou a bavili zbylé hosty, na Phantomhiveské sídlo se začal snášet sníh.

Pár vysvětlení, která by mohla být potřeba (pokud ne, tak tenhle odstavec přeskočte a čtěte dál):
Askot - druh kravaty, spíše připomínající šátek, název nese podle místa Ascot, které je slavné pro své dostihy
Vous êtes belle, ma chérie. - Jsi krásná, zlato.
Stauntonův šachový set - první set, který měl jasně rozlišitelné figurky, navržen pravděpodobně Johnem Jacquesem a pojmenován po Howardu Stauntonovi, šachovém mistrovi (prvních 500 setů bylo očíslováno a podepsáno samotným Stauntonem, Ciel dostal ten naprosto první)
Gorham - jedna z nejproslavenějších firem prodávajících stříbrné výrobky (existuje dodnes, ale koupila ji jiná firma)
Ercuis - slavná francouzská firma prodávající stříbrné nádobí jako Gorham (taktéž existuje dodnes)

A konečně: Veselé Vánoce Vám všem! Snad jste to vydrželi až sem.
Možná jsem do tohoto psaní nasypala trochu moc cukru... nebo mi možná upadla celá cukřenka. Ale každopádně, snad se trochu delší Vánoce líbily, po tom dramatu trocha odlehčení nezaškodí. :)
Přeji Vám krásné prožití vánočních svátků, hodně dárků a všechno co se přeje a také šťastný Nový rok. A abychom se tady znovu potkali. ;)
Mějte se krásně! :*
Alisha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!