Konec, který se stal začátkem - Kapitola XXX.

10. ledna 2018 v 7:11 | Alisha Alford |  Fanfikce
Kapitola XXX. - Reveal Your True Color (Ukaž Svou Pravou Barvu)
"Zřejmě se neobejdeš bez působivého nástupu... Marcusi Michaelisi."
Marcus se usmál a ladně seskočil na podlahu domu. Jeho plášť připomínal netopýři křídla, ale na Ciela ani Sebastiana dojem neudělal.
"Nejste vy ale šťastná rodina?" Odvětil posměšně, ignorujíce Cielovu poznámku. "Snad jen jedna věc chybí k úplnému štěstí. Ale což byste si nevystačili sami? Jistě tu drobnost oželíte."
"Kde je Rebecca?" Ciel měl dost jeho namyšleného monologu. Ačkoliv do této chvíle zachovával klid, nyní se obával, že přílišná provokace ho dožene až na samotný okraj.
"Nemluvte na mého sluhu takovým tónem," Za jejich zády se ozval dětský hlas.


"Na to, že jsem ti zachránil život, moc úcty neprokazuješ."
Ciel se ohlédl, jen aby spatřil chlapce s bičem u pasu. Udiveně sledoval jak dítě přešlo k démonovi proti nim a pověsilo se na jeho ruku. Vypadali, že jsou si velice blízcí, ačkoliv Ciel se nemohl donutit k důvěře v tuto skutečnost. Marcus chlapce spokojeně pozoroval.
"Pane Juliene, přišel jste."
"Jistěže, slíbil jsem ti to." Chlapec oslovený Julien se zazubil a ještě blíže přitiskl tvář k Marcusovu rukávu. Ten ho jemně pohladil po vlasech.
Sebastian strnule sledoval svého bratra. To dítě... ano, bylo to, jak se obával, ta podivnost, jíž cítil. Nebylo možné očekávat cokoliv pozitivního. Tento okamžik byl zapsán již dávno.
"Neříkej mi..." Ciel nedořekl šeptem načatou větu, jelikož Sebastian pouze přikývl a potvrdil jeho obavu.
"Ano, pane. Mají spolu kontrakt."
Zlatooký démon se narovnal a pobaveně se zahleděl na pár stojící před ním. Poté znovu promluvil k blonďatému chlapci, aniž by přerušil oční kontakt s hrabětem. Cielovi po zádech přejel mráz. Jeho pohled přímo volal: Dívej se, co se stane. Dívej se!
"Pane Juliene, jste tedy připravený?"
Julien horlivě přikyvoval. "Ano. Udělal jsi, co jsem si přál, a já zase to, o co jsi požádal ty mě. A teď mě vezmi za mou sestrou. Prosím." Zelené oči toužebně upřené k vysoké postavě se zaplnily slzami. Odmotal obvaz na své ruce a v šeru se objevil jasně modrý symbol na jejím hřbetě.
Co se k čertu děje? O co se snaží? Ciel rozzuřeně sledoval Sebastianova bratra, který si právě klekl a uchopil tvář mokrou od slz do dlaní. Chlapcovy oči se chvěly, těžko říci, zda strachem nebo očekáváním, nicméně bylo jasně vidět, že vůči démonovi nechová ani stín podezření. Marcusovy rty zvlnil úsměv. Vzápětí je přitiskl k Julienovým.
"Ciele!" Ruka v rukavici se bleskově přitiskla k Cielovým očím a zabránila mu spatřit děsivý výjev, jenž se před nimi měl objevit. Nezastavila však srdcervoucí dětský výkřik odrážející se od stěn hradu, následovaný tupou ránou.
Hrabě démonovi důvěřoval, proto počkal, dokud Sebastian ruku neodstranil sám, ale přesto mu bylo ihned jasné, co se stalo. Se staženým hrdlem přesunul oči zpět k Marcusovi.
Chlapcovo tělo leželo v bahně na zemi, jeho prázdné oči hleděly k olověné obloze a už nikdy neměly spatřit nic jiného. Na drobné ruce nebylo ani stopy po kontraktu, který ztělesňoval pouto s temnotou. Byl tak naivní, hledal pomoc a útěchu. Ale svou hloupostí si přivodil smrt.
Marcusovy oči zářily jasnou červení, když si jazykem přejel po rtech. Cielovi z něho bylo na zvracení, ale byl to zkrátka démon. Jeho pravá tvář se nedala zapřít.
"Tohle byla jen zábava, hrabě. Člověk, který se nechal snadno využít. Jako každý z vás za dobrou odměnu."
Sebastian si slabě povzdechl. Věděl o přítomnosti toho chlapce dost dlouhý čas, věděl, k čemu dojde, přesto si byl také vědom, že nebylo možné jeho smrti zabránit. "Skutečně, bratře, věděl jsem, že s tebou nebude snadná práce, nicméně neočekával, že budeš působit tolik potíží. Ta lidská povaha ti nesvědčí."
"Co o tom ty víš?" Zavrčel Marcus a znechuceně překročil tělo.
"Je to prosté. Vždy jsi byl emocionální, avšak nyní se tento stav ještě zhoršil. A dovoluji si hádat, že se tak stalo po tvé 'smrti'," Téměř pobaveně naklonil hlavu. "Skutečně jsi zemřel, jen co je pravdou. Ale stejně jako já, dokázal jsi se vrátit. Snad kvůli tvému dobrému vztahu s Berenice? Neopomněl jsi ji informovat o tom, kdo připravil o život její drahou přítelkyni, a požádal o laskavost. Ale," Pozvedl varovně prst. "toto vše má jeden háček. Tvá povaha je nyní ryze lidská. Prožíváš emoce, klameš a ničíš jako obyčejná lidská bytost."
Znovu si povzdechl. "Stejně jako většina lidí, rozhodl jsi se být hloupý."
"Byl jsem to snad já, kdo zabil Retisu?!" Zakřičel. "Zbavil ses jí tady, v tomto domě! Nebránila se ti, a to vše jen proto, že se zdála být nebezpečnou!"
Ciel se nyní do jejich rozhovoru nepletl, bylo to čistě osobní záležitostí, ale přesto se téměř nedokázal ubránit pohrdavému odfrknutí. Znovu ta žena, sestra Doriana Flarese. Vypadalo to, že ve světě neexistoval démon, který by o ni neměl jakýkoliv zájem. Jak mohou tvrdit, že nemají emoce? pomyslel si podrážděně, ale prozatím držel jazyk za zuby. Jeho čas teprve přijde. Nyní se znovu ujal slova Sebastian.
"Já jsem tento dům pošpinil krví z ryze praktického hlediska. Bohužel, tomu tak není v tvém případě," Pokynul rukou k tělu, jehož teplo ukazovalo, že ho ještě před okamžikem obýval život. "Naší zásadou v kontraktech je sloužit, neklamat. Podvodné jednání je nám cizí stejně jako zabíjení pro zábavu. Pokud naši páni přikáží, konáme. Toto vše můj pán věděl, když se mnou uzavřel kontrakt, znal cenu i důsledky. Ale dítě, jež jsi nyní připravil o život, nemělo nejmenší tušení, co činí. Poskytl jsi mu sílu, avšak požadoval protislužbu. Řekl, že ho vezmeš za sestrou a pozřel jeho duši," Sebastian pohlédl na hodinky, jen aby démona proti sobě dostatečně vyprovokoval. "Jak podivuhodným způsobem lidské."
"To, že chráníš tohle dítě a máš s ním dceru je stejně slabé, Arime. Vykopal sis vlastní hrob."
"A mou zásadou je, že do něho ochotně ulehnu, pokud si můj pán bude přát, nebo to bude cena za jeho bezpečí. Zřejmě jsi stále nepochopil princip kontraktu, jenž platí, ať je vztah mezi jeho držiteli jakýkoliv," Usmál se komorník shovívavě a přitiskl dlaň k srdci v lehké úkloně. "Sloužit, poslouchat a vychovávat duši k obrazu svému."
Marcus Sebastiana chvíli pozoroval nenávistným pohledem a Ciel studoval jeho chování. Nemusel už být tak obezřetný, když nyní věděl, že proti němu stojí sice démon, ale se zcela lidským uvažováním. Přál si jen pomstu na svém bratrovi, používal k tomu hraběte a jejich dceru. Pokud ho ale dokáže dostat na správné místo, nebude těžké bodnout nůž do zad. Nezáleželo mu na metodě, šlo o výsledek. Nikdy se nesnaž zvítězit silou v tom, co lze získat klamem.
"Nebýt tvé hlouposti a odhodlání, mohl tvůj partner ležet v tom o hrobě, o němž hovoříš. Nakonec jsem mu ho připravil více než dobře." Hnědovlasý démon povytáhl koutek úst v povýšeném úsměvu. Znovu nabíral sebejistotu, kterou Sebastian tak úspěšně nalomil. Nyní na svého bratra hleděl zpod přivřených víček a sledoval jeho kamennou tvář.
"Nechápu, co naznačuješ."
Marcus rozhodil rukama. "Skutečně si myslíš, že je tak slabý, aby zemřel při porodu? Jeho vykrvácení byla má práce. Stačilo trochu látky vytažené z amerických tonkových bobů nebo skořice. Při silné dávce zředí krev natolik, že větší otevřená rána vede k vykrvácení. Bylo to prosté a elegantní."
"Cože?" Mladý hrabě postoupil o několik kroků kupředu. Jak se mu tohle podařilo? On sám si z doby, kdy jejich dcera přicházela na svět, nepamatoval téměř nic, kromě nezměrné bolesti. Ale byl si jist, že Sebastian by k němu nepustil nikoho podezřelého.
"Ať je to kterýkoliv člověk, jejich nepozornost je často osudová. Nahradit prostředek proti bolesti za mnou vytvořenou tekutinu bylo až směšně snadné. Stejně tak poskytnout sílu tam, kde bylo potřeba."
Sebastianovo podráždění se postupně měnilo v hněv, ač jeho tvář zůstávala neměnná. "Skutečnost, že jsi se dotkl toho, co náleží pouze mně, a nejen jednou, mě beznadějně znechucuje. Stejně tak vědomí, že meč, jimž jsem byl zabit, jsi do Pekla přinesl ty."
Marcus odhodil jeden z mokrých pramenů vlasů z tváře a podrážděně vydechl. "Nepříjemné, vskutku. Pak tedy předpokládám, že zbytek mé práce už nebude oslňující překvapení."
"Máš-li na mysli, že jsi očividně byl ve spojení s Dorianem, pak ne." Zavrčel Ciel a kolem nohou se mu krátce zatočil vítr.
"Nejen ve spojení. O iluzi tvého komorníka za zdmi sídla jsem se taktéž postaral. Ve skutečnosti se Dorian k sídlu ani nepřiblížil."
"Neopomeň ten proklatý sen, který jsi mi vložil."
"Síla propůjčena od Šachové královny," Řekl Sebastian ledově. "Měl jsem tu čest."
"To jistě, ale netušil jsem, že obyčejný člověk může být tak silný," Odvětil Marcus kysele a obrátil se na Ciela. "Zasahoval jsi do mých plánů více, než bylo pohodlné, měnil těžce vytvořenou skutečnost vůlí své mysli, byl jsi odhodlaný dosáhnout svého cíle. A k tomu se do cesty neustále stavěla ta Smrtka."
"Undertaker?" Nechápavě se začal probírat událostmi, které způsobila magie v jeho nemoci. Vzpomínal si, že v okamžik, kdy měl odejít od hrobníka, celý prostor se roztřásl. Stejně tak když seděl přede dveřmi a neznal slova, kterými by mohl Sebastiana znovu vpustit do svého života. To musel být vliv jeho vůle i Undertakerova zásahu. 'Živé sny' řekl mu tehdy. Věděl přesně, oč jde?
"Ano, situaci velice zkomplikoval."
Marcus přecházel sem a tam, podpatky tiše klapaly a přehlušovaly šustění deště. Nevypadalo to, že by hodlal činit cokoliv dalšího, což Ciela více než znepokojovalo. Mezi čtyřmi zdmi domu bylo téměř hmatatelné napětí. Přerušil ho překvapivě Sebastian svým pobaveným smíchem. Dlouhým prstem si zlehka poklepával o bradu.
"Hloupou ironií je, bratře, co tě prozradilo v mých očích. Jediná věta. Ta, jíž jsi pronesl v knihovně. 'Máš dítě s tím chlapcem?' Nikdy jsem neřekl, že je po mém boku chlapec."
Marcus zatnul zuby a jeho oči získaly nachovou barvu, která ale plynule přešla do jiskřivě modré, takové, jako měl Dorian. Ciel ucítil nečekaně silný kyselých pach zášti a agrese.
"Pravdou je, že má jediná myšlenka v moment, kdy jsem tě uviděl, Arime, byla zabít."
"To se projevilo vcelku jasně a výmluvně." Sebastianovi zacukalo v ústech, což naproti stojícího muže pouze více rozohnilo.
"Zažil jsem dost. Po návratu mi navždy zůstala jasná stopa, jelikož Retisa měla skutečnou sílu a oddělila mou hlavu od těla velice zručně. Protože byla rána způsobena právě mečem, stále cítím bolest, která mi připomíná, co jsi udělal ty," Jeho ruce se chvěly potlačovaným hněvem, když přešel k nejbližší zdi a opřel se o ni. "Až poté, co jsem se vrátil ze smrti, pochopil jsem, co to je skutečně milovat. Neměl jsem nikdy dříve možnost skutečně tuto emoci pocítit."
"Nikdy jsi nemiloval," Ciel přizvedl hlavu v pohrdavém gestu. "Jinak bys nepotřeboval nejdřív zemřít na to, abys pochopil lásku."
Věnoval Marcusovi lítostivý pohled, nemyslel ho však upřímně ani v nejmenším. Vyjadřoval svůj výsměch. "Jsi jen další bahno společnosti."
"Pak tedy tvůj komorník je přesně totéž." Zaútočil démon nazpět. Nedočkal se však reakce, v níž doufal.
"Ano, přesně tak. A já společně s ním. O 'špatných' lidech se říká, že jsou jen zkaženými jablky v košíku plném těch dobrých. Ale svět je košíkem naplněným samými shnilými plody. Jen některé z nich jsou horší než ostatní."
Marcus se narovnal v plné výšce a sledoval dvojici před sebou. "Nemáte tušení, s čím si zahráváte."
"Ah, jistě. To je velice populární věta v soudobých románech. Není to tak, můj pane?"
Sebastian se tázavě otočil k Cielovi, který znovu působil prakticky znuděně.
"Bohužel. Teď bych tě měl požádat, abys mi podržel kabát a zřejmě se hrdě vrhnout přímo na svého nepřítele. Jenže tohle není román."
"Měl byste pokračovat ve hře, můj pane. Pronést neco ve smyslu 'Pokud nám nevydáš naši dceru, budeme tě muset zabít'." Sebastian měl ze situace zcela očividnou zábavní atrakci, což popuzovalo jak Ciela, tak především Marcuse. Nicméně Ciel jeho poznámku přešel jednoduše.
"Nech toho, pitomče," Praštil Sebastiana přes ruku a vysloužil si zraněný pohled. "Je tady zima a jsem promočený. Vyřiďme to rychle."
Hnědovlasý muž je nechápavě pozoroval. "Vám na tom dítěti vůbec nezáleží?"
Sebastian se znovu krátce zasmál, zatímco Cielova tvář zachovávala neměnné povýšenectví. "Skutečně sis myslel, že by se ti dostala do rukou, pokud bychom si to nepřáli?"
"Zdá se, drahý pane, že zábava skončí nepříjemně brzy."
"Žádná škoda. Raději bych si dal šálek čaje."
"Možná by ses měl nejdřív starat o tohle." Marcusovy rty znovu zkroutil krutý úšklebek, když pozvedl ruku vzhůru. Jeho prst směřoval k věži, z níž při začátku jejich setkání seskočil. Na jejím nejvyšším kameni, bez jakékoliv stability, stál malý koš překrytý látkou. Ta se právě nadzvedla, když zpod jejího okraje vykoukla dětská ručka.
"Rebecco!"
Sebastian zastavil Ciela, který se chtěl ihned rozběhnout nahoru. Byl si jist, že pokud se o cokoliv pokusí, jeho bratr bez milosti srazí koš na dno moře.
Marcus pohnul prsty a koš se povážlivě rozhoupal. "Vzpomínáš, co ti tvůj komorník kdysi řekl. 'Nyní jsi venku z té klece.' Ale místo tebe je uvnitř někdo jiný."

Víte, že se říká 'Sliby chyby'? Tak to platí i pro mě. Už dva týdny Vám slibuji, že to bude určitě poslední kapitola! Vážně se moc omlouvám, že se ten konec tak natahuje (a taky proto, že tato kapitola je kratší než obvykle), ale nebyla jsem zkrátka schopná dokončit celý závěr, jelikož se do čtvrtka musím naučit přes šedesát stránek dějepisu a jen vypsat si vše potřebné mi trvalo šest hodin. Řekněme, že to slušně zkomplikovalo situaci. Takže radši nic neslibuji na příště, i když věřím, že se tentokrát trefím (nicméně předtím jsem si to myslela taky). Díky moc Vám všem za trpělivost! :)
Alisha
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


Veškeré fanfikce na téhle stránce patří pouze mně.
Nekopírujte je ani nezveřejňujte na jiných stránkách!
Pokud mě chtete kontaktovat, najdete mě na Wattpadu jako AlishaAlford
nebo mi napište do komentářů.
Díky!